Ve šťastnější části světa se (po serii tragických zkušeností) postupně vžilo tvrzení, že vyspělost každé společnosti se pozná zejména dle toho, jak se chová k bezmocným. Zní to mírně pateticky, ale kdo není zastáncem diktatur a zneužití eugeniky, komu zmíněné zkušenosti nepřijdou spíše komicky bezvýznamné, asi bude souhlasit. Ne každý ale se stejně silným přesvědčením.
Alexander Tomský, politolog, jenž nedávno proslul ostrou kritikou žvanivosti politologů, je jedním z reptajících. Ve své nejnovější úvaze (viz odkaz) se zamýšlí nad chřadnoucím genofondem národa a zdvihá varovný prst… Bude hůř, dopustíme-li přežití těch, co si to nezaslouží!
Autor na úvod předkládá statistiku předčasných porodů a tvrdě obviňuje lékaře.
Ti se prý nestoudně chlubí záchranou podměrečných kusů… Jako by se továrník honosil prodejem defektních výrobků! Úspěšná fabrika se přece pozná podle KVALITY produkce na pásech. Ale jsou nejen sebestřední, jsou i zbabělí, ti naši doktoři. Vše nechávají na rozhodnutí přístrojů a nejsou ochotni alternovat roli přísného Boha v bílém plášti.
Narozdíl od Tomského, který se v tom nijak nešanuje. Ví zcela prozřetelně a předem, čí existence má smysl, ty ostatní odsuzuje k věčnému živoření. Epileptik nejspíš nemá sebemenší šanci pocítit radost ze života… Ale co tu hlavně vadí (čteno mezi řádky), postižení nikdy nevrátí svému okolí milionové sumy, vynaložené na péči o ně. Neskomírá tedy jen populace, ale rovnou Trh Svatý!
Znechucený nostalgik proto zavzpomíná na staré dobré časy. V těch to lépe klapalo! Nedochůdčata byla odpravována dříve, než se stačila zbytečně trápit, a navíc se ušetřilo. Jako všichni nostalgici, vybírá si jen hodící se část pravdy. Vyškrtnul podstatný fakt, že tehdejší porodní báby neměly na výběr, neměly totiž dnešní možnosti, znalosti a technické vybavení. Proto se otázkami svědomí nemusely nijak zvlášť zabývat a řešení bylo krutě přímočaré. Dávná chudá společnost se zbavila nežádoucí zátěže a mohla vykročit vstříc vývoji k společnosti bohaté, před níž však už řada otázek stojí. Zejména kvůli zdokonalujícím se přístrojům, ty mohou leckoho udržet při životě. Pravda, nebo jen při vegetativních funkcích.
Ale hlavně umějí přesně diagnostikovat a včas předpovědět rizika!
Genetické testy podstupují ženy v raném stadiu těhotenství. Vážné vady či poškození plodu se jimi dají vcelku spolehlivě odhalit, a tato těhotenství bývají zpravidla ukončena. Předčasné porody oproti tomu plně předvídat nelze, takže o AKTIVNÍ podpoře produkce beznadějných případů (kterou autor lékařům plamenně připisuje) není možno, za plného vědomí a jen letmého užití mozku, vůbec hovořit. Je tomu přesně naopak.
Především však zaujme, že Tomský argumentuje více ekonomickými než etickými hledisky. Potom není zcela zřejmé, proč se tolik zaobírá právě nedonošenými dětmi. Vždyť soudobá medicína vydává obrovské částky i na léčbu dospělých, ba zestárlých beznadějných případů! Protože novorozenci nestihli zaplatit daně?
Nejzávažnější myšlenky autor těsná do závěrečného odstavce, jsou tedy ponechány jen v nástinu, a není čas je šířeji rozprostřít... ke škodě všech. Tolik naléhavých a nezodpovězených otázek!
Léčba moderními technologiemi by neměla být PRÁVEM…!
Čím by tedy být měla, zůstává bohužel neujasněno. Logicky se nabízí, že privilegiem. Výsadou těch, kdo budou uznáni za společensky (a ekonomicky!) přínosné? Těch, kdo daný zákrok (a použití přístrojů) dokáží na místě uhradit? Vždyť většinu banálních operací zvládne zručnější zahradník s křovinořezem, studovaný chirurg by se mohl soustředit jen na ty důležitější a movitější z pacientů… Pokrok se hne správným směrem!
Umělé oplodnění by nemělo být PRÁVEM. A nemělo by existovat vůbec, máme možnost adopce…!
Bude třeba potvrzení o pravidelném (avšak neúspěšném) partnerském sexu notářsky ověřit? Jakým vládním nařízením se rázem zruší celé medicinské odvětví asistované reprodukce? Budou rodiče dětí ze zkumavky pokutováni zpětně? Bohužel neupřesněno.
Starší ženy bez partnera by neměly rodit děti na útraty společnosti…!
Vytříbená jochovina. V jakém složení bude státní komise rozhodovat o tom, která žena je středního věku, nikoliv už nevkusně stará? Cejch single vypálíme jen těm z odlehlých samot nebo i pouze neprovdaným? Dojde k výměně rolí a starší matky zaplatí státu porodné? Bohužel nepřiblíženo.
Ovšem jde o výmluvnou ilustraci toho, jak těsně se pravicový konzervativec v zajetí svých dogmat dokáže ideově přiblížit až někam k pozicím čínských a severokorejských komunistů. Obrázek vážné názorové degenerace.
V tomto ohledu se mi pan Tomský jeví jako beznadějný případ.
http://www.lidovky.cz/postizena-spolecnost-0uo-/ln_noviny.asp?c=A101118_000069_ln_noviny_sko&klic=239963&mes=101118_0
Dobrý člověk sice ještě žije, ale šmejd očividně prospívá. Lidská práva jsou překonaná, přichází čas privilegií.
OdpovědětVymazatOno to právo (finančně) silnějšího pokoutně funguje už dnes, opravdu zlé to bude, jakmile to přijmeme jako oficiální princip, za který se přestaneme stydět...
OdpovědětVymazatZatím bych to neviděl tak černě, alespoň dle ohlasů čtenářstva... Zdraví ZB.
http://www.lidovky.cz/dopisy-redakci-010-/ln_noviny.asp?c=A101122_000070_ln_noviny_sko&klic=240026&mes=101122_0
Oba články pana Tomského jsem četla a nelze jinak, než souhlasit, že problém v nich popsaný opravdu existuje. Pan Tomský a jeho žena si zaslouží přinejmenším pochopení, že život jejich rodiny je o neskutečné dřině fyzické, psychickém vyčerpání a to bez oddechu, neustále. O jedněch prázdninách jsem absolvovala brigádu v ústavu těžce postižených dětí,pouze ležících s těžkými deformacemi. Tehdy jsem si úplně vyděšená kladla stejnou otázku, jako pan Tomský. Tam jsem pochopila moudrost všech přírodních zákonů, důležitost jejich respektování. Za každou cenu zachráněný život těžce poškozeného dítěte je sice medicínský úspěch, ale jinak jen čekání na vysvobození z utrpení. To je vše, co jsem v článcích pana Tomského vyčetla. Lidé, co znají problém pouze teoreticky, nemají právo odsuzovat.
OdpovědětVymazatRybářko, že daný problém existuje, o tom není sporu. Ovšem autor:
OdpovědětVymazata) vychází z nepravdivých údajů (viz níže)
b) lékařům vyčítá, že jej "neřeší" svévolně, což je od nich prý alibismus. Nepožaduje zákon o euthanasii, nebo jakémsi "řízeném neposkytnutí pomoci". Rád by, aby sestry na pokyn primáře otevíraly okna na odepsané kusy a my se tvářili, že o tom nevíme (alibismus naruby?). Že ve vyspělé Británii to tak dělají? Pak díky za postkomunistické české lékařství!
Navíc v článku nabízí další zvrácené náměty, nejen ohledně "nedochůdčat".
Chce odepřít celé skupině žen právo mít vlastní děti, nedefinované skupině nemocných pak právo na moderní léčbu (zatajil, dle jakého klíče by pacienty třídil...).
Péči o postižené děti znám opravdu jen teoreticky. Proto si musím vypůjčit reakce na Tomského článek z webu http://www.postizenedeti.cz kam přispívají jejich rodiče. Ti snad právo komentovat (a posuzovat) jeho slova mají...
Ilias:
"Mě nepopouzí fakt, že pan Tomský otevřel kontroverzní téma a že na ně má možná kontroverzní názor. Vadí mi však, že vlastní zklamání a osobní frustraci (který rodič postiženého dítěte tyto pocity nikdy neměl?) halí do módních floskulí o celospolečenských úsporách, čímž jim dodává zdání objektivity a racionality.(...) Tržně orientovaného demokrata děsí představa bezbariérového světa, v němž se bezostyšně prohánějí mrzáci a rabují kapsy spoluobčanů.
Nejde jen o navzdory přírodě zachráněné neduživé nedonošence. Troufám si tvrdit, že těch je mezi postiženými mizivé procento. Mnohem častěji nás invalidizují chronické a degenerativní choroby, dopravní nehody, úrazy či prostě stáří. Jaké řešení navrhuje pan Tomský - co tak zakázat automobilismus? Nebo dokonce medicínu? Vrátíme zlaté časy před staletími, kdy každý druhý spořádaně zemřel v produktivním věku na banální infekci a své rakoviny, mrtvice či senilní demence se prostě nedožil?"
Olga:
"Pan Tomský možná touto - dle mne - nepříliš vhodnou formou řeší svůj vlastní problém. Nějak bych nechtěla být paní Tomská..."
Olga:
"Já mám totiž strach z takových těch řádných občanů, co (...) jsou strašně racionální a realističtí, rozhodují o tom, kdo trpí a kdo ne, aniž o tom mají páru, nabízejí snadná řešení.... protože, myslíte si, že ty tisíce hajlujících Němců ve 30. a 40. letech 20. století byli samí padouši? Nene, to byli slušní občané. A měli jen takové nenápadné názory typu "já nejsem rasista/já proti postiženým nic nemám..., ALE ..."
Žlababa:
"V nejnovějším časopise Česká gynekologie vyšla studie České neonatologické společnosti. Skupina odborníků sledovala pozdní zdravotní komplikace u předčasně narozených dětí v ČR:
'Hodnotil se zdravotní stav těchto dětí ve věku 2 let.
U dětí s porodní hmotností 1000 - 1500 g, které se narodily v letech 2006 a 2007, byl výskyt dětské mozkové obrny 3 %, vývojová retardace 4 %, zrakové postižení 0,5 %, sluchové postižení 1%.
U dětí s porodní hmotností 450 - 1000 g byla čísla následující: dětská mozková obrna 12 %, vývojová retardace 13%, zrakové postižení 6%, sluchové postižení 3%.
Do třetího roku věku nedožilo 5% dětí narozených s hmotností nad 1000 g a 24 % dětí narozených s hmotností pod 1000 g.'
Není k ničemu přemýšlet o tom, že by bylo lépe, aby se postižené dítě do rodiny vůbec nenarodilo. Když už se to stalo, je mnohem lepší pracovat na tom, aby se kvalita života těchto dětí zlepšila. Můžete s nimi cvičit, zvedat je a koupat. Anebo můžete napsat článek o tom, že mají stejná práva jako zdraví lidé. A mezi to právo první patří právo na život.
Pane Tomský, je mi líto, ale až Vy zemřete, zůstane tu po Vás jen váš syn a Vaše zlé články o tom, že by bylo lepší pro společnost, aby tady nebyl. Mohl byste pro něj udělat něco rozumnějšího."
V obou článcích pana Tomského čtu o obrovském hoři, které on a jeho žena nesou. A dokážu se vcítit, viděla jsem utrpení bytostí nepodobných lidem a oči těch, co občas přijeli na návštěvu. Děti, které jsou mnohdy zachráněny za každou cenu s uvedením důvodu práva na život, jsou mnohdy pouhým pokusem co ještě v medicíně lze. Ve skutečnosti těch pár let co je čeká, rozhodně není život. Není tak těžké pochopit, že pan Tomský, ostatně jako všichni rodiče těžce postižených dětí se trápí úvahami, kde se stala chyba. V případě syna pana Tomského to byl předčasný porod. .
OdpovědětVymazatRozhodně se domnívám, že lidé s těžce postiženým dítětem ( i dospělým člověkem ) o které celodenně doma pečují, si zasluhují úctu. Pokud by názory pana Tomského vyjádřil někdo, kdo problém zná pouze teoreticky, pak bych souhlasila plně s článkem zdenkab. Názor člověka, který však denně prochází tvrdou realitou beru vážně a bez emocí. Ti, kteří teď moralizují, pak potká li je tento osud neobstojí a dítě umístí na starost jiným. Znám lidi, kteří navzdory prognózám přivedli na svět takto velice poškozené dítě, které po několika týdnech odevzdali státu k péči.
Pacienti v kómatu, kteří jsou ve jménu práva na život udržováni na přístrojích, které za ně dýchají i několik měsíců, či dokonce let s prognózou, že pokud se probudí, jejich mozek zůstane poškozen je stejný problém. Umělé oplodnění problém není. Zatím. Pokud matka příroda tím nechce něco sdělit a co zaskočí příští generce.
Rybářko, trochu se obávám, zda v tomto nevedeme paralelní monolog…
OdpovědětVymazatMám za to, že ani sebevětší hoře neopravňuje člověka k překrucování dat. (Tím méně k návrhům, jak způsobit hoře někomu jinému. To se to hoře mění v obyčejnou zahořklost…). Pokud je navíc zdrojem myšlenek osobní neštěstí, nač to halit do jakobyobecných úvah o “nákladech a výnosech”?
Musím přiznat, že na rodiče, kteří vzdor nepříznivé diagnoze zplodí handicapované dítě, nemám jasný názor. Troufl bych si ale říct, že jde o případy jednotlivců, které nás nijak zásadně finančně netíží. Problém etický, ne ekonomický. Většina postižení je zřejmá (a “získaná”) až po porodu, často v dospělosti.
Pro neposkytnutí péče by, myslím, měl být prvním a hlavním důvodem nevratný (a na úrovni současných medicinských dovedností nezlepšitelný) stav pacienta v trvalých bolestech. Ne to, že do společné kasy (ani na úrovni současných vymahačských dovedností) nevrátí dost peněz, pokud vůbec nějaké.
Souhlasím, pro mnoho těžce nemocných (nejen dětí) může být život utrpením. Bylo by proto dobré přimout zákon o euthanasii. Aby si ten, kdo zvolí jeho ukončení, takovou možnost měl. U nemluvňat (či jedinců bez možnosti komunikovat) by snad měli mít poslední slovo rodiče či jejich nejbližší. Pan Tomský ale vyčítá zbabělost lékařům. Že si nechtějí takováto “rutinní” rozhodnutí brát na svědomí (a za nejasných pravidel se vystavit i riziku trestního stíhání).
Možná má vztek, že o svém synovi kdysi nemohl rozhodnout sám.
Možná se naopak děsí představy, že o to mohl být požádán.
PS: Jak jsem už uznal, problém znám jen zprostředkovaně (byť z nedalekého okolí), citoval jsem proto příspěvky lidí se zkušeností krutě reálnou.
...na druhou stranu, kdybychom mohli hovořit jen k věcem, jež jsme sami zažili, většinu života promlčíme… ;o). Zdraví ZB.
Drsná skutečnost dává za pravdu panu Tomskému. Nikdo nemůže pochybovat o závažnosti tohoto tématu a je nezbytné se jím zabývat. Stanovit oficiální hranici, kam až člověk může zajít ve své touze zasahovat přírodě do pravomocí.
OdpovědětVymazatProtiargumenty zdenkab jsou stejně důležité, protože jenom za jejich přítomnosti může vzniknout objektivní výsledek, prospěšný především pro ty nejbezbrannější a pro jejich nejbližší.
Hovořit k věcem, které jsme sami nezažili, je základním kamenem komunikace mezi lidmi. Trochu jiná situace nastává, chci-li o tom napsat blog. Ale to je jiné téma a navíc tento blog je svou oponenturou velmi nezbytný.