SEPARÉ

Na obvyklé pivní stesky nad arogancí hlavounů a zoufalým stavem společnosti obvyklá odpověď: Zkus si to sám, když máš tolik řečí…!

Pivař namítne, že hlavounům za jejich hlavounění nemálo platí, že má příliš mnoho práce, příliš málo času, a vůbec… že se mu mezi tu sebranku ani trochu nechce. A že by ke všemu musel vstoupit do partaje, a do které, žejo… když jsou ve všech jen stejní ksichti prodejní, ale že bez soutěže politických stran zas žádný postoje nejsou směroplatný, říkal Véna. Že je to pak nepolitická politika nikým nevolených elitářů a jakási třetí cesta, co je od základu fuj. A že má radši svetr než oblek, a kravata jej škrtí, a není kníže ani doktor, aby nosil motýlka. A že lecos podepíše, snad i na náměstí zajde, ale ke stranické legitce a sedánkům na schůzích jej nikdo nedonutí, když to nesvedli ani komunisti…

Je v tom kus pravdy. Ždibec pohodlnosti a špetka rezignace.
A kdesi v pozadí obrovský díl poctivé dřiny, odvedené příslušnými sekretariáty a jejich chovanci.

Těm se podařilo dosáhnout kýženého stavu – svým konáním veřejnost znechutit natolik, že stranická politika je diskrétním separé klubem pro nepočetnou skupinku protřelých obchodníků s mocí, mezi něž se nikdo nijak nehrne. A pokud ano, jde většinou o pragmatiky, jejichž povahám podobné prostředí svědčí.
To jen Učedníci hledají své Mistry.

Idealistům jsou vyhrazeny petice, protestní akce, demonstrace, deputace, debatní kroužky, bezpartijní občanské fórování či naopak pokusy založit partaj zbrusu novou, zgruntu lepší.

Aktivity dostatečně nesourodé a roztříštěné na to, aby obchodníci z klubu měli klid na svá smlouvání...