10. listopadu 2011

ZNOUZECTNOST

Zatímco hmatatelným dokladem rozpočtové odpovědnosti vlády se stal návrh státního rozpočtu, jehož vstupní údaje od počátku nebere vážně ani jeho autor, jako nepopiratelný důkaz lítého boje proti korupci se kolektiv koaličních PR agentů jistě pokusí prodat odvolání ministra Kocourka. Můžeme se těšit na uznalá slova o „mužném a správném řešení“, slova o „respektu k takovému rozhodnutí“ a o „nekompromisním přístupu předsedy vlády“. Můžeme rovněž očekávat upřímné díky za neviditelnou práci dosud takřka neznámého obyvatele Strakovy akademie. Lítost nad zmařeným talentem pravděpodobně projeví president, který má pro podvodníky odjakživa slabost. Dle jeho mínění bylo kdysi „Drobilovi nadrobeno“, nyní se nejspíš nadějeme smířlivého prohlášení, že „Kocourek to pěkně vymňouk“. Petr Nečas každopádně posílí v ramenou, a možná si po dlouhé době dovolí vládě Miroslava Kalouska občas i trochu zašéfovat.

Veřejnost by ovšem celou věc neměla zhltnout jen tak.

Premier osobně, ODS i koaliční partneři totiž v celé kauze vystupovali velmi kompromisně. Nepožadovali okamžité a jasné vysvětlení celé finanční transakce rodiny Kocourkovy, právě s poukazem na to, že jde o peníze příbuzných (kteří jsou, jak známo, v naší rozlehlé zemi kolikrát k nedohledání…!) Kocourek dostal luxusní lhůtu deseti dnů. Oficiálně pro nalezení všech potřebných listin, ve skutečnosti ale spíš pro sepsání aspoň trochu věrohodné báje, k umetení stop, obstarání svědků a výrobě nutných dokladů.

Kocourek ovšem svou šanci na politickou záchranu promrhal.
Svým ukoktaným vysvětlováním dal vzpomenout na bezděčné komiky Vlčka i Čunka v jejich vrcholné formě. Scénář se také příliš nezdařil. Hříšník se náhle rozpomněl, že miliony patří vlastně jemu, a matku do celé věci zapletl jen ve snaze „odklonit své historické úspory od manželky při rozvodovém řízení“. Máme tudíž jasno přinejmenším v tom, že ministr chtěl při dělení majetku podvést svou ženu, a dost možná i stát na daních.
Protikorupční policie případ šetří, nechejme se překvapit…

Následovalo, co následovat muselo. Rezignace pana Kocourka.
Vydávat toto vyústění déle neudržitelné situace za rázný krok v boji proti korupci je čistá znouzectnost.

Není důvod bouřlivě oslavovat odchod ministra, jenž o peníze obral svou bývalou choť, když ve vládě dále nerušeně sedí lidé, kteří dokázali „odklonit“ násobné částky z veřejné kasy.

Žádné komentáře:

Okomentovat