TUNELÁŘSKÉ DÍLO

Našim srdcím drahý, peněženkám předrahý tunel Blanka nám bude zase o něco vzácnější.
A v rámci oddalované motorozkoše na jeho zprovoznění budeme čekat o něco déle.
První něco rovná se přibližně desítce miliard korun, to druhé pak čítá dobu několika let.

Nic nového…
Jen další ohromná veřejná zakázka nebude realizována včas, a její cena se oproti předpokladu výrazně navýší. Co zažádat UNESCO, aby tato tradice byla konečně zařazena do fondu českého kulturního dědictví?

Nic nového…
Zaujme tu pouze mistrná dovednost minulého vedení města zastírat a ututlávat nepříjemné informace, které muselo mít k dispozici celou řadu měsíců… Ještě ve volebním varieté však Občanští bémokraté okouzlovali publikum žonglováním výtečnou ekonomickou kondicí metropole, a uváděli jej v úžas mazanými triky s  vyrovnaným rozpočtem. Za tato čísla iluzionisté sklidili potlesk, jenž zcela přehlušil hlasy poukazující na sérii rozkrádaček tak okatých, že i hovornějším z pražských vrabců je už zatěžko o nich štěbetat.

Nic překvapivého…
Jen jsme se dozvěděli, že úvodní podlá hra s volebními obvody a následné zoufalé hledání čistého patrona pro značně usviněnou partaj, byly jištěny též utajováním tiše rostoucího skandálu.
Ale věřte estrádním kouzelníkům…

Nový primátor Svoboda uzavřené smlouvy hájí tím, že v nich nešlo předem stanovit přesnou cenu, jelikož se v případě Blanky jedná o tunelářské dílo.
Velmi přiléhavá argumentace, vzácně upřímná svou mnohoznačností…

Tunelářské dílo od počátku provázelo mnoho problémů.
Jeho část byla vystavěna bez potřebných povolení, v dalším úseku byla obejita povinná analýza dopadů na životní prostředí. Příslušné úřady Prahy kontrolující, k tuctovým občanům obvykle nekompromisní, tato drobná pochybení Prahy investující blahosklonně přehlédly…

Že měla Blanka opakované potíže s udržením zeminy, je všeobecně známo. Generální dodavatel za to byl nakonec přísně potrestán desetimilionovou pokutou, a byla mu Báňským úřadem nařízena i změna technologie při další ražbě. Nyní nám Metrostav za tutéž změnu účtuje milionů pětsettřicetšest.
Krutá sankce, nemyslíte?

Nastalo hledání viníků. (Ne že by jim něco hrozilo, ale je to už jaksi součástí tradice...).

Jako první je přirozeně na ráně hamižnost prováděcí firmy.
Dá se však někomu vyčítat snadný zisk, když je mu téměř vnucován?
Jak asi byly koncipovány smlouvy? A kdo je podepsal? S čím souhlasem?

I naprostý právní laik v roli zadavatele by si nejspíš vymínil, že žádané práce mají jen určitý rozsah. Že budou probíhat v daných termínech, v dohodnuté kvalitě a za dodržení odpovídajících postupů. Že o případném navýšení cen jednají vždy OBĚ smluvní strany.

Pavel Bém hoví si pohodlně v poslanecké lavici, sám se sebou spokojen.
Jako správný a zkušený hospodář právě ordinuje chudině úsporné škrty.
Časy jsou zlé a peněz není nazbyt!

Byl bych byl upřímně zvědavý, zda za desetimiliardovou sekyru v rozpočtu Prahy ponese byť jen nepatrný dílek odpovědnosti...

...kdybych v této zemi nežil příliš dlouho.