Tvrzení, že politika se vzdálila lidem, dávno zevšednělo. Jedním z vedlejších příznaků může být i odtrženost politického jazyka od běžné řeči. Společná řeč je přitom prvním předpokladem sounáležitosti, jen společnou řečí se dá nalézt společná řeč i v přeneseném významu.
Avšak na Malé Straně, od břehu Vltavy až ke Kramářově vile a Hradu (včetně), se už dávno nemluví česky, a není to zdaleka vinou turistů. Mateřský jazyk tu vytrvale przní skupinka vlivných osob, která našincům vládne. Nevládne ovšem tak, že by spolu hovořila, rozmlouvala, vyměňovala si názory, navzájem se přesvědčovala, přela se, třeba i dohadovala, a hledala při tom řešení a odpovědi...
Tito lidé mezi sebou problémy vydiskutovávají, a když řádně vydiskutovaný výsledek nikdo nerozporuje, může se v balíku opatření následně prohlasovat a zkomunikovat pro veřejnost. Kdyby jej však někdo rozporoval, zkomunikování se odbude pouze mediálním výstupem o prozatímní nemožnosti potvrdit či vyvrátit tvar a velikost řečeného balíku. V takové chvíli se malostranští začnou předhánět ve fantazírování – slova "dovedu si představit" uvozují dnes už téměř všechna vyjádření ministrů a poslanců. Ti, kdo úvodní lekce Političtiny pro začátečníky už prolouskali, dobře vědí, že frázi dovedu si představit lze nejlépe přeložit jako: strašně bych chtěl, ale zatím mi to neschválili, zatímco méně časté nedovedu si představit značí: na to jim kašlu, ale nemohu to nahlas říct. Protože vleklé rozporování by mohlo ohrozit stabilitu politického prostředí a ochromit náš proreformní drajv, ke konečnému vydiskutování se architekti řešení opět sejdou, a to nejspíš na koaličním půdorysu, jelikož půdorys napříč politickým spektrem by ke konstruktivnímu dialogu byl příliš rozlehlý. Ostatně, široký dialog stejně není na pořadu dne. Stávající koaliční půdorys může mít celou škálu formátů, dle počtu přítomných. Formát K3 znamená, že se na jednání k předsedovi vlády dostaví dva zmatení poslíčci, kteří odrecitují stanoviska těch, kdo strany doopravdy řídí, aby pak na terase telefonicky loudili další pokyny. (Věčně couvající a bezradný premier jim tuto vymoženost upřímně závidí…). Formát K6 je důstojnější a přínosnější, zahrnuje totiž osoby ze skutečného partajního vedení. Je-li dostatek chlebíčků a družná nálada, může však schůzka dosáhnout až formátu K12! Ve formátu K1 účastníci obvykle odcházejí vykonávat své fyzické potřeby. (Jen poslanec Tluchoř údajně vždy preferoval formát K2, na půdorysu slečny Kočí...). Kdyby snad všechny formáty selhaly, a rozporování trvalo, byl by ohrožen samotný koaliční projekt, což by občany jistě vyděsilo. Naštěstí je tu možnost zargumentovat svá stanoviska před zraky a slechy samotného presidenta. Je to jistě nestandardní řešení, avšak může vést ke kýženému cíli – třeba v podobě veřejně garantované tajné nedohody. Pak už lze vydiskutovaná opatření konečně zmedializovat.
Političtina s češtinou opravdu nemá mnoho společného. Podobá se řeči podomních prodejců, co náhle povýšili na obchodníky s vlivem, a tak světácky roubují na cizí výrazy místní předpony. Ale nejen, že je umělá, chudá a často směšná. Odpudivá je především tím, že si do zásobníku frází z mateřštiny přikrádá ta nejvzácnější slova, a jejich nadužíváním je vyprazdňuje, překroucením smyslu znehodnocuje. A uživatelé političtiny je dále znevažují svým chováním. Komolí tedy nejen slova, ale i obsah těch dosud nezkomolených.
Naši veřejní činitelé například dokáží přijmout zodpovědnost jen tím, že zadrmolí magické zaklínadlo: "přijímám zodpovědnost". Že by součástí zodpovědnosti měl být i jakýkoliv další důsledek – třeba nahrazení škody nebo alespoň opuštění funkce – o tom se dotyčným ani nesnilo… (zato my si o tom můžeme nechat zdát). Dovedou také vyjádřit úctu a respekt k názoru druhého, aniž by jim to bránilo názor i osobu druhého hned poté pěkně poplivat. Slibují na svou čest, i když žádnou nemají. Prohlašují s plnou vážností to, co nemohou myslet vážně. Ze slova reforma současní ministři udělali synonymum pro chaotické zdražování (prý ale jde jen o špatně nastavenou vykomunikovanost). Mnozí uměli zesměšnit slova jako svoboda nebo morálka, jiní pokřivit slovo solidarita. Někteří to i to. Pravdou a láskou se dnes nejčastěji nadává…
Každé jen trochu slušné slovo by se proto mělo třást strachy, že se stane součástí Slovníku česko-politického.
Myslím, že ty jejich žvejky vypadají, jsou-li proneseny v političtině, přece jenom inteligentněji, než kdyby to byla čistá práce jejich komunikačního umu. Nebo dokonce inteligence a odbornosti danného tématu. Nalést v jejich projevech srozumitelnost a smysl, je zhola nemožné, neboť to jediné co umí, je právě toto skrýt. Jejich způsob komunikace s občany je jenom odrazem způsobu jejich vládnutí.
OdpovědětVymazat