SPRÁVNÁ PODOBA NOUZE

Jelikož snaha prověřit, zda stát zbytečně neutrácí za předražené zakázky, se jeví jako příliš složitá, a leckomu ze Sdružení Sponzorů a Přátel Vlády by se nemusela líbit, je třeba nasměrovat pozornost úřadů
(a hněv lidu) jiným směrem. K armádě nuzáků. Tunelářů sociálního systému, jak je označil známý ctitel transparence, Miroslav Kalousek.

„Ministerstvo práce připravuje velkou změnu ve vyplácení sociálních dávek. Až osm set tisíc obyvatel, včetně všech lidí v hmotné nouzi, dostane místo peněz speciální platební kartu. Nevyberou si s ní v bankomatu a nezaplatí v baru. A když si koupí alkohol nebo cigarety, úřady to zjistí.“ (iDNES)

Nic proti kontrole čerpání dávek, zejména těch účelově určených. Příspěvek na bydlení má být vynaložen k úhradě bydlení, to dá rozum. Pokud je ale někomu (v souladu s pravidly a oprávněně) přiznána dávka na živobytí, je třeba mu diktovat jakou podobu má mít taková správná hmotná nouze?!? Je to dvacet bochníků chleba, nebo jeden bochník a piksla kaviáru měsíčně? Liberál by to nechal na uvážení dotyčných. Sociální inženýr by jim lístek na nákupy nejraději připravil sám… aby na něco nezapomněli, a aby na mnoho položek mohli naopak zapomenout předem.

"V rámci tohoto systému budeme moci zjistit, zda si člověk nekupuje nějaké nežádoucí zboží a přikročit i ke snížení sociálních dávek nebo přímo k jejich odebrání", pravil první poddrábek MPSV, Vladimír Šiška.

Proč jsou na neoficiální černé listině právě alkohol a cigarety?
Ze zdravotních a osvětových důvodů? Kdeže…!
Jsou to jen nejoblíbenější symboly marnotratnosti a neúčelného utrácení.
Něčeho, na co by člověk v tísni rozhodně neměl nikdy mít…

Z tohoto pohledu je však ministerský seznam nežádoucího zboží naprosto nedotažený.
A – nebojme se toho slova – odfláknutý…

Chytrá a všímavá nová sociální karta by neměla proplácet ani pytlíky sušenek, chipsů a tyčinek. Bez alkoholu by tyto pochutiny stejně nikomu nechutnaly. Zapovězeny by měly být bonbóny, žvýkačky, čokoláda a cukrovinky. Místo kafe melta. Čaj pouze pigi. Naprosto netečná by měla být při placení balené vody (kohoutková snad neteče?!?), nedejbože limonád slazených. Sýr eidam, s maximálním podílem 30% tuku v sušině. Maso jen z nuceného výseku. Výjimečně gothaj, jako odměna za dobré chování (gothajovou výjimku vyjedná sociálně citlivý Vít Bárta, na mravy žadatelů dohlédne ABL...). Přísně zarazit by karta měla veškeré exotické ovoce, přimhouřit čip by snad mohla nad poloshnilou zeleninou z akčních slev.

Bylo by ale žádoucí sledovat i nákup oblečení. A příslušné platební terminály umístit výhradně v second-handech. Zcela znemožněn by měl být přístup držitelů karet do prodejen s drogerií. Uznejte – hladce oholený, vymydlený a navoněný nuzák v do čista a do měkka vypraném oděvu… to prostě nejde dohromady.

Lze jen žasnout, kolika sociálními inženýry se může pochlubit tuzemská nepravicovější strana!
Že se rypák státního dozoru zanoří občanům až hluboko do nákupních košíků, to se dalo očekávat naposledy za minulého režimu.

Zdá se, že současná vláda má mocné inspirační zdroje.


http://zpravy.idnes.cz/zneuzit-davky-bude-tezsi-budou-na-karte-ktera-neplati-v-baru-pln-/domaci.aspx?c=A110627_105228_domaci_jw

http://hrebenar.blog.idnes.cz/c/198559/Socialni-karta-zavadi-fasizujici-prvky-ve-spolecnosti.html

http://tribun.bloguje.cz/891708-jednej-s-clovekem-jako-s-prasetem-a-zacne-chrochtat.php

NEKOREKTNĚ!

Světem obchází strašidlo Korektnosti, varují mnozí.
Přízrak, jenž nám zakáže svobodně se projevovat a kuje novou totalitu…

Už nemůžete o černoších veřejně mluvit jako o negrech, o Romech jako cikánech.
O společenství demokratických států jako Čtvrté Říši.
Nemůžete postižené označit za mrzáky a lidi s nadváhou popsat jako vyžrané tlusťochy.

Tedy…

Můžete, a leckdo si v tom i libuje, ale údajně mu za to hrozí jakási blíže nepopsaná, o to však děsivější odplata. A bude ještě nepopsatelněji hůř! Náš potížista s proříznutou pusou ale svůj úděl nese hrdě. Bojuje totiž za nás všechny, ba přímo za naše civilizační hodnoty!

Pokud si Korektnost vyložíme jako prostou Slušnost, těžko proti ní co namítat. Jistě… snaha neurazit, tak jako většina dobrých úmyslů, může naznat směšných podob (zvláště má-li být vnucována úředně). Zaobalování do hebké novořeči a urputná snaha neurazit kolikrát urazí víc než sama urážka! Stejně tak ale může zmutovat svoboda projevu. Může se stát pouhým nástrojem k šíření zášti, pomluv a k ponižování druhých. Je tohle jedno ze základních lidských práv?

Dokonale nekorektní umějí být děti. Co na srdci, to na jazyku. Okamžitě a nahlas! Bez zábran, bez oklik, bez ostychu. Bez vědomí toho, že slova mohou zraňovat. A potom ještě dospělí, kteří to rovněž nechápou, nebo v takovou sílu slov naopak doufají…

Občasné nutkání říct nebo udělat něco nepatřičného, nepřípustného a nevhodného v nás prý z dětství zůstává, ale naprostá většina lidí jej dokáže tlumit. Dát k dobru řádně peprný vtip v neznámé společnosti? Dlouze okomentovat to, co se všichni snaží soucitně přehlédnout? Oslovit někoho způsobem, který se mu asi nebude líbit?
Hranice mezi nonkonformitou, sympatickou rázovitostí a křupanstvím umí být zatraceně tenká.
Asi jako mezi slušností, přetvářkou a upjatostí… Vlásek.

Přestože je přízrak Korektnosti vykreslován jako všudypřítomný a všemocný, ve skutečnosti zřejmě půjde o nepříliš výkonné strašidýlko druhé kategorie. Své totalitářské rejdy totiž očividně nestíhá...

Kolik jen politických vystoupení, novinových komentářů a blogů začíná hrdým oznámením: „Teď budu velmi nekorektní!“. Autor tím hned na úvod spiklenecky zamrká do publika – chystá se statečný čin! Pak dá průchod obvykle nudnému toku slov, který ovšem okoření špetkou hanlivých výrazů, nebo zlidovělých předsudků – dle tepaného tématu.
A pokud to dobře zaonačí, nic svým projevem neriskuje… Přinejhorším si vyslouží formální veřejné pokárání, protože „jsou věci, co se neříkají“. (Čímž se mu nabídne námět pro nový text, tentokrát tepající nadvládu pokrytectví…). Velmi pravděpodobně si však odnese i skrytou masovou oblibu, protože „TO konečně někdo řekl naplno“. Infantilní, výchovou a společenskými zvyklostmi krocená touha po nepatřičnosti byla právě ukojena… Nekorektnost, ač se vydává za osamělé disidentství, ráda se pohupuje na líných vlnách hlavního proudu!

Zřídkakdy programově nekorektní autor odhalí něco skutečně zamlčovaného a nepohodlného, dodá nečekaný pohled nebo nalezne dříve netušenou souvislost. Voleným výrazivem dá spíš najevo své obecné (ne)sympatie a názorovou ukotvenost. Často pak jde o pouhou chuť po někom si plivnout, a vyzkoušet, zda to projde jen tak. Asi jako když si dítě osvojuje první sprostá slůvka, škádlí tím dospělé, a čeká, jak budou reagovat…

O takovém autorovi lze s klidem říci, že (a teď budu velmi korektní!) jeho mentální vývoj kdesi ustrnul.
Nebo jeho slovy …že je vůl.

DŮM č.p.1601

Schválená demolice domu č.p.1601 na Václavském náměstí poskytla příležitost k dalšímu z urputných, nikdy nekončících zápasů mezi Staromilci a Novomilci.

Staromilci mají rádi Prahu starou. Ostatně si už dávno založili klub s tímto poněkud matoucím názvem. Vždyť stáří samo o sobě neznamená kvalitu! Ke všemu… jak staré stáří už je hodno péče a ochrany?!? Cíle Klubu za Prahu krásnou by byly stejně mlhavé (krásu vnímá každý jinak), přesto – díky pozitivnímu náboji slova – přeci jen o něco srozumitelnější.
Členové staromileckého klubu (spolu s památkáři) mnohdy nadělají víc škody než užitku. Kvůli jednotlivostem jsou schopni odepsat záměry přínosné pro širší celek. Ze všech sil brání stavby, jež dnes nelze rozumně využít, i kdyby se k tomu (pravda, spíše shodou náhod) vyskytla ta nejlepší vůle. Stavby, které neměly valnou úroveň už v době svého vzniku, a ani věkovitá patina ji překvapivě nedodala…

Novomilci mají rádi Prahu živou, a jsou zatím klubově neorganizovaní. Právem zdůrazňují, že Praha je jedinečná a obdivovaná především pro svou stylovou pestrost. Že není jen stará, respektive její věk je proměnlivý a různorodý. Jednotlivá historická údobí se do ní vtiskla, aniž by stopy jedněch nevratně zašlapaly a setřely z povrchu ty předešlé. Nebyla srovnána se zemí válkou, přírodní katastrofou, ani vrtochy dočasných vládců. Byl jí dopřán postupný vývoj. Jiná města tolik štěstí neměla!
Na adresu památkářů jízlivě dodají, že leckdy bojují za zachování objektů, které by jejich konzervativní praprakolegové považovali za zrůdnost, a nikdy nepovolili…

Tyto názory vyúsťují do samozřejmých otázek:

Proč by éra nynější měla odvěkou tradici doplňování mozaiky do obrazu města narušit?
Proč by se měla bát zanechat následovníkům svůj soudobý odkaz? Své stopy?

Ačkoliv se odpovědi zdánlivě nenabízejí, pár důvodů k opatrnému našlapování by se našlo.
Časy se totiž v několika ohledech zásadně změnily…

Technologicky.
Nástroje hromadného boření jsou účinnější a dostupnější. Lze odstranit téměř jakoukoliv historickou stavbu a na jejím místě založit objekt nový. Lze realizovat domy úctyhodných rozměrů i ve velmi stísněných podmínkách. Materiály jsou odolnější, novostavby jsou tak naopak trvanlivější a (teoreticky) hůře odstranitelné. Zásahy do městské struktury mohou proběhnout rychleji a nevratněji než kdy dříve.

Ve vztahu investora ke svému projektu.
Dříve byl jeho zadavatelem zpravidla sám pozdější uživatel. Věděl tedy, co a proč požadovat. Znal nutné rozměry, počty a účel jednotlivých místností (dost možná i osoby, které se v nich budou pohybovat…). Proto mohla mít budova pevný tvar a jednoznačně členěná průčelí. A hrdý majitel si své dílo hýčkal.

Dnešní realizace jsou často pouze investičním záměrem (na lukrativních adresách zvlášť). Nejvíce sledované proto bývají výkazy podlažních ploch. Ploch, které kdosi komusi k čemusi jednou možná prodá, nebo pronajme. Čím více se podaří parcelu vytěžit, čím výše její obrys v samé hraně vyzvednout, a vzniklou hmotu úsporně zabalit, tím lépe zhodnocené náklady. A hrdý developer si své analýzy výnosů hýčká.

Netřeba si „staré dobré časy“ přehnaně idealizovat. I tehdy stavebníci uměli počítat, a pečlivě zvažovat, co se vyplatí. Ovšem takto ryze zištný přístup k Místu nebyl obvyklou normou. Bilanční tabulka nebyla prvním (a leckdy jediným) ukazatelem kvality návrhu.

V počtu osob a předpisů, ovlivňujících proces výstavby.
Dříve byla podoba domu zejména věcí přání stavebníka a invence stavitele. Možná několika pokynů místních radnic, a zrovna panujícího nepsaného vkusu.

Dnes do rozhodování úředně vstupují desítky lidí a stovky psaných, závazných předpisů.

A právě zde leží ukryt klíč k tolik kritizovaným, bezvýrazným a nudným proskleným fasádám: nejasné zadání investora je dále kleštěno souborem velmi přesných úředních požadavků. Oba protichůdné principy („vybroušená schránka pro mazlavé cosi“) přitom podporují typizaci. Řešení bez dispozičních, tvarových, materiálových a konstrukčních výstřelků.

Ohebná doba ohebných lidí žádá domy s minimem podpor a optimalizovaným rastrem pro přemístitelné vnitřní příčky. Rastrem, jenž se většinou propíše i navenek. Tuhá doba tuhých norem žádá domy, které dodrží správné odstupové vzdálenosti, vyhoví hlukovým měřením a interieru zajistí dostatek slunečního svitu dle příslušného grafu. Pochopitelně s podzemní garáží (na povrchu je autům stále těsněji), napěchovanou daným počtem odstavných stání… Jakmile se podaří sladit modulovou síť pro parking a mezistěny horních kanceláří či bytů, a následně celou budovu protknout schodišti dle požárních předpisů, je projektantské sudoku téměř vyřešeno! Tuhá kostra ohebného domu zrozena! Může ji zahalit konfekční plášť.


Z výše uvedených důvodů bych byl pro jistou „demoliční zdrženlivost“…
V nejcennějších lokalitách a památkové rezervaci pak zvlášť! Jinak budou v pestré mozaice Prahy stavitelské počiny dále nahrazovány investičními záměry. A odkazem naší doby se stanou nudné slupky, jejichž vzhled byl ponejvíce formován autorskou dvojicí Rozpočtář & Úředník. Doklady ziskuchtivosti a upředpisovanosti.

Bourat funkční historické budovy, jejichž jedinou "vadou" je fakt, že majiteli nevydělají, kolik by si představoval?!? To se snad musí příčit i příznivci moderny.

V případě domu č.p.1601 proto lze držet palce Staromilcům…


http://zpravy.idnes.cz/ministr-povolil-demolici-domu-na-vaclavskem-namesti-v-zone-unesco-10c-/domaci.aspx?c=A110526_151443_praha-zpravy_sfo

http://www.zastarouprahu.cz/protest/

http://zdenekb.blogspot.com/2010/09/pruzni-stehovavi.html