ZKRATKY

Žijeme v době zkratek.
Tak jako lze dokumentární film či obsáhlou reportáž sestříhat do klipu, složité výjevy možno redukovat do ikon a piktogramů, většina názorů se dá vměstnat do holých vět. A není to vždy na škodu. Pokud úsporná zkratka věrně vystihuje podstatu sdělení a autor jí vhodně užívá, je dokonce lepší než gejzír nadbytečných obrazů a slov.

V politice to platí dvojnásob. Protože však jde o prostředí s nízkou četností myšlenek (a osob, které by se jich mohly dopustit), jsou výsledkem obvykle jen karikatury ideí, vtělené do více či méně demagogických nástěnkových hesel. Ta na nás pak útočí při každé líté kampani, v níž krátké výkřiky tvoří velkoplošné pozadí oduševnělým tvářím kandidátů na plakátech.

Zkratky ale dobře poslouží i ve volebním mezidobí. Ve chvíli, kdy je třeba veřejnosti říci něco důležitého, co jen tak nezapadne mezi řádky odstavců. Kdy je vytýčován směr, nastavováno kormidlo, kdy je slavnostně ohlašována VIZE, tak jako je tomu dnes.
Dlouhé projevy nezaujmou. Čtení programového prohlášení by publikum prozívalo.
Proto vláda při představení a obhajobě svých plánovaných kroků do omrzení užívá úderného trojfrází:

Nic není zadarmo! Žili jsme si nad poměry! Nezadlužíme naše děti!

Zkratky jsou to srozumitelné, snadno zapamatovatelné a znějí vcelku přesvědčivě. I v tisku vypadají úhledně. Nelze jim navíc upřít propracovaný dramatický oblouk: poznání stavu věcí – pokání za svou špatnost – pevné odhodlání se napříště polepšit… Přesto se těžko ubránit dojmu, že doplněním jen několika souvětí by zmíněná podstata sdělení byla vykreslena o dost pravdivěji. Ukázalo by se, že tato hesla dělají z lidí hlupáky bez paměti a bez kontaktu s realitou.

Nic není zadarmo! Velmi objevná a žádoucí informace.
Zatím si totiž jen málokdo stačil povšimnout, že například do zdravotního systému odvádí v průměru přes dva tisíce korun měsíčně. Že první tři dny nemoci mu nenabíhá žádný plat. Že při každé návštěvě lékaře je nejprve zpokutován, aby jej vzápětí reguloval lékárník, a člen simulantenbande si mohl doplatit i potřebné léky. Studenti jsou také překvapeni. Dosud vůbec nepostřehli, že na učebnice a školní pomůcky musejí naspořit ze svého. Že jim stát plně nehradí ani stravu, ani ubytování. Uživatelé veřejné dopravy jsou přímo šokováni. Jízdné bylo ve všech vlacích a autobusech tak směšně nízké, že jej ani nezaznamenali! A jen nejbystřejší z bystrých návštěvníků kulturních akcí se nadál, že při vstupu na koncert či ve foyer divadla je třeba z kapes pustit něco málo drobných…
Daňový poplatník si pak dočista neuvědomil, že na to vše ze své mzdy vůbec nějak přispívá.
Nic není zadarmo! Vřelý dík, konečně na to zdejší nevědomý lid někdo moudře upozornil…!

Úskalí druhé zkratky je v jejím zvráceném zobecnění. Není pochyb, mnozí z nás si žili nad poměry. Ale plány stávající exekutivy právě těmto jedincům dávají naději, že si nad poměry mohou žít nerušeně dál. Rauty lepších lidí za panování současné koalice nijak nezchudnou, pokud už nebude potřeba přiobjednat nějaký ten stůl navíc. Naopak střední třída a vrstvy s nižšími příjmy budou za dosavadní rozmařilost právem potrestány, a posunuty blíž k (programově řídnoucí) sociální síti. Tam pak budou mít dost času pro sebezpyt a posmutnělé vzpomínky na svou dřívější nedojedenost.

Jde ale i o to, jakým měřítkem kdo zdejší poměry poměřuje.
Česká republika je opravdu relativně bohatou a prosperující zemí. Novorozenecká mortalita je nízká, délka života se prodlužuje, pod mostem či na ulici lidé umírají zatím jen ojediněle. Hypermarkety přecpané zbožím jsou pak trvalou pestrobarevnou výčitkou, zvláště baštíme-li svůj večerní bůček u zpravodajství ze třetího světa. Skutečně jsme na tom obecně lépe než Bangladéšané, a dokonce mnohem lépe než občané Somálska. A kdyby se zdejší situace náhle zhoršila, stále jsou pro vládní rétoriku v bezpečné záloze připraveny poměry Afghánistánu či Haiti… Můžeme mít ovšem jistotu, že nikdo z ministrů na zdejší poměry nepřiloží šablonu třeba skandinávskou. Nevypadalo by to vůbec hezky.

Deklarované vůli nezadlužit budoucí generace je třeba tleskat. Heslo téměř budovatelské!
Kdyby se neneslo z úst politiků, kteří veřejný dluh aktivně navyšovali, nebo jeho růstu pasivně přihlíželi. Kdyby se dotyční nechystali státní dluh snížit masivním zadlužením domácností. (Vzdělání, bydlení, zdraví i penze budou stále více ryze soukromým problémem každého z nás. A téměř každý z nás si bude muset vyřídit mnoho půjček a odvést mnoho povinných poplatků, aby alespoň některý z nich vyřešil…).
A konečně, kdyby dotyční nenavrhovali opatření, jež ze samotného rození a výchovy dětí dělají pro běžné rodiny čím dál adrenalinovější zážitek. Ale možná jde pouze o skrytou a promyšlenou taktiku, jak nezadlužit budoucí generace tím, že budoucí generace prostě nebudou existovat…

Než tedy vládní velevizi, šifrovanou ve třech zkratkách, přijmeme plně za svou a budeme jí nadšeně aplaudovat, stálo by za to se (alespoň ve zkratce) zamyslet, zda neznamená jen dobře utajený výsměch.

CENA HLASU

Člověk nemusí mít zrovna v lásce bývalého předsedu sociálních demokratů, a už vůbec nemusí být zaplaven endorfiny jako jeho žena, Matka Ubu české politiky, aby dospěl k neveselému závěru, že osobě i sexy mozku pana Jiří se už hezkých pár let děje mediální příkoří. Že je v tuzemském informačním prostoru měřeno (přinejmenším) dvojím metrem. Že to věčné popichování a napadání, provázející jeho karieru, víc než oprávněnou kritiku vždy připomínalo široce sdílenou šikanu trpěného, obtloustlého chlapečka (jehož vztekání pokaždé spolehlivě vyvolá jen další vlnu naschválů).

Pan Jiří sám, od dob náhlého znevýznamnění, na tuto skutečnost pravidelně a rád upozorňuje na svém blogu. Tam každou, třeba i přiléhavou a trefnou Stať, předkrmuje sebelítostným Úvodem (byl jsem a jsem terčem útoků) a jako desert nabízí alibistický Závěr (nejsem a nebudu za volební krach zodpovědný).

Čím si však toto postavení oblíbeného neoblíbeného otloukánka vysloužil?
Bezpochyby nesmypatickým vystupováním. Chování i dikce pana Jiří dají pokaždé připomenout mnohé diktátory. Svou nepřehlédnutelnou zálibou v okázalém luxusu, která se pro šéfa strany, hájící nízkopříjmové vrstvy, příliš nehodí? Možná. Ale na aroganci a pokrytectví se přece narazí i u ostatních. (Třeba mnozí bojovníci proti paternalistickému státu se z veřejného penězovodu celkem rádi napájejí…).
Konkrétními činy pak těžko. Co do počtu afér a škodivých zákonů se jako premier nijak výrazně nevymanil z linie svých předchůdců i následovníků.

Zkrátka jde o celkový umělecký dojem, tak jako při krasobruslení, které pan Jiří příliš nesleduje. Chyba!

To, jak rychle se jeho tah na branku (pro politka nutná výbava) v očích veřejnosti proměnil v tah za korytem
(u politka častá výbava, jež se však musí tutlat), mu nejspíš zlomilo vaz. Své cachtání se v koupališti moci doprovodil příliš hlasitým výskotem. Prý politický program změnil v reklamní nabídky. Prý nepřipustil diskusi a partaj se stala pouze direktivně řízeným komparsem. Stranou jednoho muže.

Volba presidenta České republiky, rok 2008. Vzpomínáte?

To byla ta slavnostní kratochvíle, kdy se i nejnaivnější občané konečně dozvěděli, jak se věci u nás mají.
Že o hlavě státu ve skutečnosti nerozhodují kvality kandidátů, ale včas a na správné adresy rozeslané nábojnice, nezbytný lobbista Šlouf, nezbytná domina Bobo v rudém, přízraky z hradních záchodků a zoufale pobíhající naháněči hlasů. Kratochvíle, jíž – s obezřetností a grácií sobě vlastní – okomentoval ministr Langer, když do zapnutých mikrofonů přihlížejícím výslovně přiblížil, kdo s kým si co vytírá, a kdo všechno půjde bručet, pokud nedostane rozum…
V takové atmosféře dělného a principiálního rokování, bylo panu Jiří vytýkáno, že volbu svých svěřenců údajně kontroloval. Že donutil zákonodárce ČSSD k předložení zbylých hlasovacích lístků…

Fuj! Nečestné a neústavní!
Každý poslanec má přece právo rozhodovat se dle svého nejlepšího vědomí a svědomí!

Zpět do roku 2010.

Jedním z pilířů dnešní vládní koalice je strana Věci Veřejné.
Strana, která do vědomí a svědomí svých zákonodárců nahlíží zcela nepokrytě, a to dokonce smluvně. Jak známo, každý kandidát musel ještě před volbami podepsat svůj úpis budoucí poslušnosti. V něm se zavazuje k usilovné stranické práci, pravidelné docházce, omluvenkám za absence. To je roztomile školácké, ale nepodstatné. Klíčová je až věta: hlasovat budu v souladu se stanoviskem poslaneckého klubu, respektive v souladu se stanoviskem politické strany. Text pamatuje i na situaci, kdy by začala reptat většina poslaneckého klubu a chtěla se snad bezostyšně řídit vlastními názory: v případě rozporu mezi stanovisky klubu a stanoviskem politické strany je klub vázán stanoviskem politické strany. (Politickou stranu, určující tato závazná stanoviska, přitom představuje Vít Bárta a další štědří sponzoři VV z podnikatelské sféry). Podepsáno, slíbeno, na psí uši, na véčkařské svědomí.

Sankcí za nesprávné hlasování je pro příslušné neposluchy smluvní pokuta 7.000.000 Kč.
Sankcí za zveřejnění detailů smlouvy pro případné žvanily pak částka 1.000.000 Kč.
(Ovšem utajení čehokoliv je v ČR čistá fikce, takže danou dohodu si dnes může vyhledat každý…).

Nečestné a neústavní? Jistě. Ale svým způsobem i prospěšné.
VéVé lidé, s otevřeností, která jim od počátku tolik sluší, stanovili přesnou váhu poslaneckého hlasu, o níž se dosud jen živě spekulovalo. Když mediální magnát Soukup vycenil Zubovou vysoko na kandidátní listinu ČSSD. Když vířivkový démon Tlustý pomáhal svrhnout vládu. Kdykoliv bylo potřeba prodejnému přeběhlíkovi dodat make-up konstruktivního poslance. Lobbisté a nátlakové skupiny dnes konečně mají jasno:

7 milionů Kč + bolestné za následné nactiutrhání = cena poslaneckého hlasu

Zkouším si nicméně představit, co by nastalo, kdyby podobný úpis sesmolil svého času pan Jiří.
A živě vidím burcující, několikapalcové titulky na stranách denního tisku. Aktivistu Šinágla, jejž právě skolil infarkt. Letenskou pláň, uvědoměle zaplněnou rozhořčenými občany, jako v něžněrevolučních letech.

Takto vše pokojně a za naprostého nezájmu prošumělo…

Kde jsou (nestranně píšící) novináři, kteří by jako správně zuřiví psi hlídali demokracii?
Kde jsou (jistě samovolně zakládané) facebookové skupiny, vyzývající k rázné akci?
Kde jsou (jistě spontánně organizované) demonstrace za záchranu ohrožené svobody?
Kde jsou (jistě spontánně formulované) petice za odstoupení despotů?
Kde jsou (jistě spontánně angažovaní) mladí herci, aby nám dodali něco jemného kunderovského humoru?
Kde jsou (pro věc zaujatí) rockeři, co by nám na náměstích připomenuli, že s ABL se nemluví?
Kde jsou (jistě osobně velmi stateční) anonymní vejcometi s platem čerstvě snesené munice?
(Syrové volské oko na tváři Radka Johna a lysině Víta Bárty by přitom bylo tolik, tolik fotogenické!)

Nic z toho. Jen všeobecné, rozpočtově odpovědné ticho…

Veřejnosti nejspíš nevadí, když principy demokracie pošlapává někdo s výzorem neškodného jelimana.
Velmi ji však dráždí, když je to někdo se zevnějškem nebezpečného diktátora.

Jde asi opravdu jen o celkový umělecký dojem. Neveselé.

PRUŽNÍ A STĚHOVAVÍ

Pokud patříte mezi pravidelné čtenáře novin či náruživé diváky televizních zpráv, nemohli jste tomu uniknout. Nemohli jste se vyhnout káravému slovu a vyčítavému pohledu nadějného analytika. Pro dnešní dobu jste trestuhodně pohodlní a usedlí, oznámí vám, sotva jste pohodlně usedli do křesla, po celodenní práci. Jste opravdu tak neschopní a zlenivělí, že za ní zítra půjdete ke stejnému zaměstnavateli ve stejném městě? Styďte se! Patříte minulosti, dodá pak (zpravidla vybranější oklikou, ovšem s viditelným znechucením…).

I za korektní mluvou je jasně znát, že dotyčný kolem sebe vidí nehajitelné množství zbytečných lidí. Všichni zasvěcení mu závidějí tu lehkost, s níž je cpe do tabulek a grafů, mění je v čísla, a ta potom škrtá. Kolikrát umí o nepotřebnosti druhých pohovořit tak působivě, že mu samotní druzí tleskají, a nadšeně se škrtají sami!
Užívá vybroušený slovník společenského technologa, který se mu dávno vryl pod kůži. A tak se jeho řeč hemží lidskými zdroji, kapitálem či materiálem, a výrobními prostředky. Slovník ne nepodobný názvosloví z oblasti živočišné produkce (což je mimochodem také velmi vybraný výraz pro osud tvorů na karierní dráze kotec – jatka). Jistě to lze odbýt s tím, že se jedná pouze o slova, a ta mají pro kazatele pravých cest odjakživa pramalý význam. Přesto navozují nepříjemné konotace. Vždyť zdroje se mají vytěžit, kapitál zobchodovat, prostředky využít a materiál po opotřebení odhodit…

Nadějný analytik má s lidmi minulosti trvalou vnitřní potíž, mnohem raději se proto blaženě zasní o člověku budoucnosti. Takový se nejlépe pozná podle toho, že je ochoten dělat pro svou obživu cokoliv, a kamkoliv se za ní i bleskově přesunout. Ve svém sí-víčku zaslaném ejč-áru, se pyšní stovkami různých činností, jež vykonal pod desítkami různých šéfů hned na několika místech země (lépe však Země).

Ovšemže… nadějný analytik teoreticky uctívá individualitu – jedinečná jedinečnost jedinečného jedince, který je plně zaměřen na cíl, o který hodlá usilovat – to je samo nejtvrdší jádro věrouky, k níž se tak rád hlásí. V praxi se mu ale zároveň velmi hodí masa jedinců nevyhraněných a tápajících. Pouze zmateně a neurčitě těkající polotovar lze nejlépe dohotovit v požadovaný výrobek. Nejsnáze si nechá namluvit, že stojí před šancí, pro kterou musí lecos obětovat, a projevit se konečně trochu flexibilně. Neviditelný mozek trhu moudře zváží, do kterého ze svých šuplat svou ještě neviditelnější rukou tvárné adepty úspěchu zasune, a všichni budou spokojeni. Nejvíce pak náš kazatel.

Potvrdí se totiž universální poučka, patřící k jeho osamělým, tudíž hýčkaným intelektuálním výkonům:
Každý se přece může rekvalifikovat, přestěhovat do velkoměsta a tam pracovat v bankovním sektoru, jen trochu chtít, lenoši!

Přílišný zájem o jeden obor nebezpečně zužuje vaše možnosti prosadit se v oborech jiných. A přílišné lpění na dosavadním životním prostoru a mezilidských vztazích hrozí zkázonosnou strnulostí. V očích nadějného analytika stálost znamená zkostnatělost, věrnost sentimentální přežitek, trvalost pak jistojistou výkonostní smrt. Doba žádá změnu a pohyb, pamatujte!

Pružnost člověka se stala natolik vyžadovaným rysem, že jeho opečovávání musí začít co nejdříve, nejlépe už ve školách. Dost bylo memorování dat, biflování konkrétních údajů – spusťme diskusi! Očividným cílem tohoto pokrokového trendu je proměnit ušlápnuté absolventy, již nejsou s to naložit se získanými vědomostmi, v sebejisté blby, schopné naopak sáhodlouze promluvit na libovolné téma, aniž by o něm kdy slyšeli. Co může přinést debata, které nepředchází znalost, spojená se studiem a osvojováním informací? Jak asi probíhá proces tvorby názoru, když se potřebná data nenamáháte vědět, ale pouze tušíte kde je vyhledat, kdybyste se (přinejhorším) namáhat chtěli? Můžete tvrdit, že umíte všechny řeči světa jen díky tomu, že víte, ve kterém regálu knihkupectví se nacházejí cizojazyčné slovníky? Člověk budoucnosti zřejmě ano. Povinná školní docházka bude zkrácena na dva roky, kdy se caparti naučí rozpoznávat znaky na monitoru a googlovat. Pak už budou dokonale připraveni pro svou karieru.

Nejde jen o lidi, podobně elastické musí být i jejich prostředí.
Města je třeba roztavit do pulsujícího, beztvarého a proměnlivého slizu. Ten se bude blahodárně rozpínat a smršťovat dle okamžitých potřeb. Domy nesmějí mít rozpoznatelnou tvář, pevný a daný obsah, nanejvýš tak efektně pojatou schránku, která naprosto jasně vymezí naprosto nejasné prázdno. A už takový nápaditě architektonizovaný obal představuje pro majitele vysoké investiční riziko nepružnosti, buďme vděčni. Nikdo neví, co jednou ten výtvarně pojatý závoj zahalí nejvýhodněji. Dřívější bordel dnes bude chrámem, v němž bude sloužit mši nedávno rekvalifikovaný vyhazovač. Příští týden tu bude fitness, za měsíc knihovna… Optimalizovaná modulová síť a posuvné příčky vítězí a vládnou. Navržené objemy naprosto nejasného prázdna rovnoměrně strukturujme asfaltovými tepnami, živoucí městská tkáň tím bude zrozena…!

Ale ve skutečnosti nestačí nemít pevný cíl, k vaší dokonalé použitelnosti je třeba ztratit i jakýkoliv dlouhodobější směr.

Lidé se stále nechtějí stěhovat za prací, zoufají si obden nadějní analytici. (Nemohli jste tomu uniknout...). Přitom by správně všichni měli být přichystáni popadnout příležitost za pačesy. Popadnout ji spolu s trvale sbaleným kufrem, dosavadní nájemní smlouvou a sepsanou výpovědí v zubech.
Co je ochota měnit sebe, bez připravenosti měnit okolí?!

Chcete být chválenými a žádanými lidmi budoucnosti?

Nemarněte čas konverzací s prodavači vaší čtvrti, zítra oni nebo vy budete působit úplně jinde. Neseznamujte se příliš s prostředím, v němž zrovna žijete, je to chvilková a pomíjivá kulisa vaší existence. Nezdravte sousedy, jsou to jen zaměnitelné tváře, které příště budou vypadat úplně jinak. Nedružte se přehnaně s kolegy, jsou to jen zaměnitelné tváře, které příště budou vypadat úplně jinak. Obecně vzato, nepěstujte známosti, a rozhodně si nevytvářejte přátele – to je přímo začátečnická chyba! Udržujte maximálně konexe, které by se i při vaší pružnosti a stěhovavosti mohly jednou rentovat. Vybírejte pečlivě! Nezahazujte se s každým, pokud dotyčný jen za něco stojí, bude vás brát taky tak.

Konečnou a vytouženou metou nadějných analytiků je zjevně vydobýt lidské zdroje natolik přizpůsobivé, že budou ochotny (rozuměj existenčně nuceny) prospívat systému bez ohledu na prospěšnost vlastnímu životu.

Amerika byla vždy působivou společenskou laboratoří.
Dle dostupných statistik nejvíce tamních teenagerů úspěšně dokoná sebevraždu krátce poté, co se jejich rodiče projeví dostatečně flexibilně a mobilně, a přestěhuje se za získanou prací stovky mil do míst, jimž budou na pár dalších měsíců říkat domov. Nové město, nový dům, nová škola a noví spolužáci v dočasné realitě. Dřívější město, někdejší dům, bývalá škola a staří přátelé či lásky v dočasných vzpomínkách. Měnit ze dne na den vztahy i životní prostor prostě nezvládne každý, ale je to užitečný test, test přímo bakteriálních schopností přežít. A nestojí mnoho!
Nadějné analytiky třeba jen pár čerstvých škrtanců v tabulkách…

Chcete být chválenými a žádanými lidmi budoucnosti?

Nabídněte se a jděte odhodlaně za svým cílem!
Poptávka vám už včas a nejpřesněji určí, kde se nachází a jak vlastně vypadá.

EKONOM VÍ

Karel Kříž je ekonom. A jako vědoucí ekonom se nyní pohoršil nad plánem Pražského dopravního podniku postupně zbudovat v deseti velmi vytížených stanicích metra výtahy. Otázka, zda předpokládaná cena stavebních úprav (100 milionů Kč na jednu akci) není přemrštěná, a námitka, že by se daly pořídit levněji, by bez pochyb byly na místě. Autorovi ovšem vadí i samotný záměr, a uvádí jej jako jasný příklad katastrofálního plýtvání, ne-li rovnou krádeže.

Přitom (byť i předražená) realizace by rozhodně zvýšila pohodlí cestujících.
Bojoval Kříž stejně zapáleně proti stavbě lyžařských areálů bez sněhu, akvaparků bez vody, sebeprezentaci pražských radních bez skrupulí a olympijské kandidatuře bez veřejné podpory? Tedy investicím skutečně neúčelným, které žádnému z občanů opravdu, ale opravdu nikdy a v ničem neprospěly?

Metro může samozřejmě obstojně fungovat i v dnešním stavu. Vždyť jako vzorový výsledek toho pravého, odpovědného nakládání se zdroji, uvádí autor (zřejmě záměrnou) barierovost podzemních drah v japonských a amerických městech. Že jde zároveň o sídla nejvíce automobilizovaná, kde se pěšímu pohybu a veřejné dopravě příliš nepřeje, ponechává stranou. Jako možnou alternativu k stavbě zcela šílených výtahů ostatně sám zmiňuje pořízení až čtyř tisíc (pro vozíčkáře upravených) vozidel, a to, prosím, za stejnou cenu!
Hanebně řídký silniční provoz v Praze je zkrátka potřeba konečně trochu zahustit.

V posledním odstavci Kříž sebevědomě zdůraznil, co všechno ekonom ví.

Že výtah, zpřístupňující vestibul a nástupiště metra, neslouží pouze vozíčkářům, ale třeba i lidem po úrazu, hůře pohyblivým seniorům, obyvatelům s větším nákupem či nákladem, a zejména rodičům s kočárky – tedy všem, komu užívání eskalátorů činí nemalé obtíže, už ale ekonom (alespoň jeho ražení) nejspíš neví.
A snad ani vědět nechce, nepěkně by to nabouralo jeho efektně vypadající výpočty a řádně otupilo ostře nabroušená slova a už ve své podstatě dosti tupou argumentaci.


http://www.lidovky.cz/andelske-vyhazovani-penez-dc8-/ln_noviny.asp?c=A100903_000040_ln_noviny_sko&klic=238697&mes=100903_0