Nálepka „eurohujer“ zní z Hradu a jeho příšeří čím dál tím častěji, a je jí už opatřen kdekdo.
K jejímu získání totiž kolikrát stačí dvě docela prosté věci: nelitovat členství České republiky v EU, a chtít, aby se na řešení unijních problémů naše země podílela aktivněji, předkládáním návrhů, nikoliv škodolibým remcáním zpoza plotu. Aby hovořila jasnou řečí, ne podivným mnohohlasem, z nějž nejslyšitelněji vystupuje jakási umíněná fistulka.
Postava Viktora Hujera svérázně zazářila v komedii „Marečku, podejte mi pero!“ a naprosto zlidověla.
Půvabným detailem je, že sveřepí šakali Václava Klause a zavilí odpůrci Bruselu (víceméně tatáž smečka) chtějí zesměšňovat své oponenty figurou, jež se zrodila v hlavách jimi tolik opovrhovaných věčných petentů – autorské dvojice Svěrák a Smoljak. I president sám několikrát ohodnotil film jako falešný a „děsivě, děsivě špatný…“. Ale jak vidno, v boji za správnou věc (přesněji… proti věci zlé) lze s grifem zkušeného chmatáka sáhnout do “pelechu Pravdy a Lásky“ a přivlastnit si z něj lecos… Že by nedostatek fantazie?
Při důkladnějším zamyšlení pak zarazí lehkost, s níž se do běžného jazyka vloudí i výrazy s chatrnou (nebo žádnou) vnitřní logikou, jsou-li opakovány mechanicky, dostatečně dlouho a často. Nakolik se filmově zpodobněné „hujerství“ doopravdy kryje s povahovými rysy takřečených “eurohujerů“?
Správný eurohujer prý nemá vlastní názory, vyhraněnou osobnost a ani špetku sebeúcty. Ví dobře, že za nic nestojí, a tak touží přenést své svobody a práva na bedra mocnějších a chytřejších. Chce být ovládán. Nejedná racionálně, jinak by dávno prohlédnul ústrky, jimiž nás Evropa šikanuje. Ve slepé víře ve vyšší eurodobro (a za mizivého vztahu k rodné hroudě!) se hodlá rozplynout v centralizované Říši jako kostka cukru v hořké kávě. Pořádně hořké! Chová se pouze stádně… vždy se jen tupě přimkne k většině.
Prostě… ta otrocká duše chce v klidu živořit, a nechávat si diktovat pokyny!
Filmovým Hujerem naopak cloumá ctižádost a touha vyniknout, být premiantem. Tygrem, dalo by se říct. A především – touha pokyny udílet! Ostatně proto, aby „směl pomýšlet na zasklené místo“ v kabině pro mistra, nastupuje večerní školu. Se stejnou poctivostí čte denní tisk i své zápisky z výuky, a na hodiny se usilovně šprtá. Jakmile se naskytne volná funkce sběrového referenta, skočí po ní, protože se dostane o stupínek nad ostatní, a navíc „na konci roku bude odměněn“. Podlézá velmi systematicky – „švestičky z vlastní zahrádky“ (slyšíte dobře úlisné zdrobnělinky slovíček v té větičce?) přináší jak třídnímu učiteli, tak v závěru i novému vedoucímu… zkrátka tam, kde mu ze šplhounství kynou nějaké výhody. To není slepá víra, to je (posměváčky tolik velebený) pragmatismus…! Hujer větří, vyčkává… a v pravou chvíli se rád blýskne svou osobní důležitostí.
Když přijede návštěva rumunských soudruhů, například…
Někoho vám to připomíná?!? Jak by ne…
Velmi živě si umím představit jistého inženýra, kterak v dobách šedé normalizace brázdí chodby Prognostického ústavu, leští tu kliky hlavních kanceláří, rozdává švestičky, tam zas zaklepe na dveře šéfa, malounko se zamračí a pedantsky si zaťuká na hodinky: „Valtře, už je čas. Za minutu nám začíná seminář!“ Přičinlivého, svědomitého úředníčka. Co navenek nevyčnívá, pozoruje situaci, tiše se učí, má zaplněný zápisník, přichystán oblek, kravatu a konexe, a trpělivě vyhlíží svou rumunskou delegaci…
Bohužel, v zimě přelomového roku 1989 nebyl v Laterně magice přítomen nikdo, kdo by rázně zavelel:
„Klaus, metelescu blescu!“ Ušetřil by nám do budoucna mnoho peněz, starostí a ostudy …
26. února 2012
20. února 2012
TRESTUHODNÁ NAIVITA
Když se v létě 2010 australský muzikant Nick Cave dozvěděl, že byl v anketě na serveru MySpace tamními fanoušky zvolen jako osobnost, kterou by nejraději viděli v křesle ministerského předsedy, a byl tázán novináři, co by bylo jeho prvním politickým počinem, odpověděl s vtipem jemu vlastním:
„Postavil bych přehnaná očekávání Australanů mimo zákon.“
Šlo samozřejmě o nadsázku. Zároveň o ne docela marný nápad. Přemrštěná očekávání jsou vždycky Trestu Hodná. Uvážíme-li navíc, jak snadno se jednou či opakovaně oklamaní lidé nechávají – dávno provařenými politiky, případně tzv. novými tvářemi – nadchnout (a napálit) zas a znovu.
Jde očividně o jev celosvětový a obecný, u nás by se však příslušná právní úprava hodila zvlášť…
Zbývá jen doladit, zda by „nadměrné očekávání“ bylo hodnoceno pouze jako přestupek nebo přísněji, jako trestný čin. Moudrá komise expertů by ale určitě uměla tento poklesek řádně odstupňovat – od nemístného optimismu přes roztomilou naivitu až k mentální slepotě. Hodně by záleželo na tom, jestli si svou dávku sebeklamu ten který člověk dopřává v množství malém, nebo větším než malém. Ještě více na okolnosti, zda se provinilec balamutí výhradně v soukromí a jen pro osobní potřebu, nebo závislost na falešných nadějích způsobuje i širokému okolí…
Po uvedení zákona v platnost by se každopádně mnoho našich spoluobčanů ocitlo v nápravných zařízeních nebo přinejmenším mělo nepříjemné soudní polízanice a oplétačky...
Tresty natvrdo a v horní hranici sazby by si – dle mého názoru – bez výjimek zasloužili voliči Věcí Veřejných. Registrovaní véčkaři pak ve věznicích se zvýšenou ostrahou…! Sdíleli by cely s těmi, kdo kdy považovali současného premiera za “Pana Čistého“. A s nadšenci hlásajícími, že mravní pilíř firmy Schwarzenberg lze bez okolků vztyčit na kalouskovském mravním bahně. (Ostatně, už řeči o jakémkoliv pilíři jsou na hraně…). Pruhovaný oděv by velmi slušel i naivům, co vzdor prvnímu funkčnímu období uvěřili presidentovi, že se začne chovat dle vlastních slibů – tedy nadstranicky, a bude národ spojovat, nikoliv rozdělovat. Že nejvyšší funkci nevytuneluje pro své ego. Podmíněné tresty s odkladem čítajícím příští kampaň (!) a mastné pokuty by byly vyměřeny občanům, kteří podpořili koalici z důvodu, aby státní sektor začal hospodařit rozumně a průhledně. A také těm, kdo v programech vládních stran nalezli záruku nízkých daní...
Obě skupiny by však mohly vykonat i alternativní trest v podobě prospěšných prací (např. lepení obálek pro Bártu a háčkování síťovek pro Nečase…).
Do kapes by ovšem měli sáhnout i voliči opozice. Alespoň ti, již doufali v její neúnavnou činnost a důsledné předkládání alternativ, nikoliv uzívané čekání na to, až se další volby vyhrají samy…
Možná by exemplární postih někdejších naivit měl žádoucí účinek, a nikdo už by svá budoucí očekávání nešrouboval do nebe…
A nesnil o krajně nepravděpodobných pošetilostech…
Třeba že…
…že přímo zvolený president bude tím správňáckým šerifem, který všechny lotry vykáže z lokálu…
…že se v nově zakládaných stranách a iniciativách soustřeďují lidé výhradně čistých úmyslů…
…že se Češi, Moravané a Slezané sejdou na náměstích dřív, než bude lednice ÚPLNĚ prázdná…
„Postavil bych přehnaná očekávání Australanů mimo zákon.“
Šlo samozřejmě o nadsázku. Zároveň o ne docela marný nápad. Přemrštěná očekávání jsou vždycky Trestu Hodná. Uvážíme-li navíc, jak snadno se jednou či opakovaně oklamaní lidé nechávají – dávno provařenými politiky, případně tzv. novými tvářemi – nadchnout (a napálit) zas a znovu.
Jde očividně o jev celosvětový a obecný, u nás by se však příslušná právní úprava hodila zvlášť…
Zbývá jen doladit, zda by „nadměrné očekávání“ bylo hodnoceno pouze jako přestupek nebo přísněji, jako trestný čin. Moudrá komise expertů by ale určitě uměla tento poklesek řádně odstupňovat – od nemístného optimismu přes roztomilou naivitu až k mentální slepotě. Hodně by záleželo na tom, jestli si svou dávku sebeklamu ten který člověk dopřává v množství malém, nebo větším než malém. Ještě více na okolnosti, zda se provinilec balamutí výhradně v soukromí a jen pro osobní potřebu, nebo závislost na falešných nadějích způsobuje i širokému okolí…
Po uvedení zákona v platnost by se každopádně mnoho našich spoluobčanů ocitlo v nápravných zařízeních nebo přinejmenším mělo nepříjemné soudní polízanice a oplétačky...
Tresty natvrdo a v horní hranici sazby by si – dle mého názoru – bez výjimek zasloužili voliči Věcí Veřejných. Registrovaní véčkaři pak ve věznicích se zvýšenou ostrahou…! Sdíleli by cely s těmi, kdo kdy považovali současného premiera za “Pana Čistého“. A s nadšenci hlásajícími, že mravní pilíř firmy Schwarzenberg lze bez okolků vztyčit na kalouskovském mravním bahně. (Ostatně, už řeči o jakémkoliv pilíři jsou na hraně…). Pruhovaný oděv by velmi slušel i naivům, co vzdor prvnímu funkčnímu období uvěřili presidentovi, že se začne chovat dle vlastních slibů – tedy nadstranicky, a bude národ spojovat, nikoliv rozdělovat. Že nejvyšší funkci nevytuneluje pro své ego. Podmíněné tresty s odkladem čítajícím příští kampaň (!) a mastné pokuty by byly vyměřeny občanům, kteří podpořili koalici z důvodu, aby státní sektor začal hospodařit rozumně a průhledně. A také těm, kdo v programech vládních stran nalezli záruku nízkých daní...
Obě skupiny by však mohly vykonat i alternativní trest v podobě prospěšných prací (např. lepení obálek pro Bártu a háčkování síťovek pro Nečase…).
Do kapes by ovšem měli sáhnout i voliči opozice. Alespoň ti, již doufali v její neúnavnou činnost a důsledné předkládání alternativ, nikoliv uzívané čekání na to, až se další volby vyhrají samy…
Možná by exemplární postih někdejších naivit měl žádoucí účinek, a nikdo už by svá budoucí očekávání nešrouboval do nebe…
A nesnil o krajně nepravděpodobných pošetilostech…
Třeba že…
…že přímo zvolený president bude tím správňáckým šerifem, který všechny lotry vykáže z lokálu…
…že se v nově zakládaných stranách a iniciativách soustřeďují lidé výhradně čistých úmyslů…
…že se Češi, Moravané a Slezané sejdou na náměstích dřív, než bude lednice ÚPLNĚ prázdná…
7. února 2012
DRÁBKOVY MOUCHY
Vláda trpělivě pokračuje v naplňování svého politického zadání, jehož formulace se bolestivě rodila nad těžkým červeným vínem na zahradě u Bártů, za Kalouskova ševelení do ucha podřimujícího knížete a v asketické komůrce předsedy ODS, pokorně klečícího pod ikonou svatého Klause.
Nakonec se koalice ve formátech K3…6…9…12 až 118 dohodla na jasném cíli: REFORMOVAT!
Co nejdříve, co nejvíce a jakkoliv, protože i chaotický pohyb je výdejem energie, což (jak známe z fyziky) značí veličinu zvanou práce. Pádící doba žádá rázné činy, na úvahy je vždycky dost času posléze. Navíc – oblíbené mudrosloví „po bitvě každý generálem“ je po ruce, ať už je dokonaný průser sebevětší. Pokud tedy přemýšlet, chystat jakékoliv podklady a hodnocení stavu (v módní řeči audity), pak jen za účelem nezvratného, odborně vyhlížejícího, papírového a oštemplovaného závěru: „Reforma je nutná“.
Strnulé struktury restrukturalizovat, skupiny přeskupit, sloučit neslučitelné, rozdělit nedělitelné a výsledný maglajz přejmenovat (nejlépe anglicky). Propustit zbytné zaměstnance a jejich peníze rozdělit nezbytným kamarádům na odměnách. Rozvrtat vše, co jen trochu funguje, aby byla zřetelně prokázána celková nefunkčnost systému, a poskytnut důvod státní služby vyvést pod křídla spřátelených soukromníků, sponzorů, když už ne svým vlastním firmám.
V tomto duchu postupuje mnoho členů vlády, nad ostatními však vyniká ministr práce a sociálních věcí, jehož zdrobnělé jméno je jen výrazem nepatřičné skromnosti. Po karetní hře „Malá domů - Šiška bere" se rozhodl rázně zatočit s vyplácením dávek. Předchozí software bez větších problémů sloužil patnáct let, což se v pádící době jeví jako obzvlášť závažný nedostatek. A jelikož i audit nečekaně prokázal, že reforma je nutná, rozhodnutí bylo nasnadě: sociální dávky se budou od nynějška vyplácet jinde a jinak. A to za užití jiného programu, který vybereme po svém a spustíme na první dobrou…
Pracovníci úřadů práce jsou nespokojení, IT odborníci zoufalí (viz odkaz), ministr Drábek však hodnotí situaci „vzhledem k náročné kumulaci legislativních změn jako pozitivní“ a chystá se ze systému vychytat poslední mouchy. Zároveň uděluje svým podřízeným statisícové prémie se slovy: "Já jsem jednoznačně přesvědčen, že kvalitní práce musí být kvalitně odměněna, já prostě chci, aby na ministerstvu práce a sociálních věcí se mnou pracoval špičkový tým a podle toho se je snažím taky ohodnotit… ta témata (…) byla tak náročná a zpracovaná s takovým výsledkem, že ty cílové odměny tomu jsou přiměřené." Mluvčí úřadu k tomu říká: „Rozjezd sociální reformy si vyžádal manažerské vypětí, leckdy sedm dní v týdnu a často mnoho hodin přesčas.“
Zvláštní. Už podruhé v krátké době se vládní činitelé snaží ohromit lenivé české zaměstnance a živnostníky zjištěním, že lze pracovat i více než osm hodin denně a pět dní v týdnu. Štědrost vůči „svým lidem“ (patrně je platí ze svého) obhajoval i premier nedávno tím, že „dřou jako koně i mimo pracovní dobu“. Jedna jeho oblíbená kobylka prý zvlášť… A takové vypětí se musí velkoryse odměnit!
Ale zpět k Drábkovi.
K demisi jej kvůli nastalému chaosu vyzvaly odbory úřadů práce, opozice a nespokojenost projevilo i několik vládních politiků. TOP09 za svým "kladivem na mrzáky" však stojí. Patová situace!
Pokud předseda Nečas nechce dále hrotit vztahy uvnitř koalice, mohl by alespoň konečně na MPSV angažovat Drábkova dvojníka – baviče Josefa Náhlovského. Vláda by si udržela oduševnělou tvář, laik by si změny vůbec nepovšimnul, a odborník by mohl být jen mile překvapen…
http://www.novinky.cz/domaci/258329-katastrofa-tragedie-hodnoti-ajtaci-z-uradu-prace-novy-software.html?ref=boxE
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/161199-stedre-odmeny-na-drabkove-ministerstvu-jeden-z-namestku-si-odnesl-pres-milion/
Nakonec se koalice ve formátech K3…6…9…12 až 118 dohodla na jasném cíli: REFORMOVAT!
Co nejdříve, co nejvíce a jakkoliv, protože i chaotický pohyb je výdejem energie, což (jak známe z fyziky) značí veličinu zvanou práce. Pádící doba žádá rázné činy, na úvahy je vždycky dost času posléze. Navíc – oblíbené mudrosloví „po bitvě každý generálem“ je po ruce, ať už je dokonaný průser sebevětší. Pokud tedy přemýšlet, chystat jakékoliv podklady a hodnocení stavu (v módní řeči audity), pak jen za účelem nezvratného, odborně vyhlížejícího, papírového a oštemplovaného závěru: „Reforma je nutná“.
Strnulé struktury restrukturalizovat, skupiny přeskupit, sloučit neslučitelné, rozdělit nedělitelné a výsledný maglajz přejmenovat (nejlépe anglicky). Propustit zbytné zaměstnance a jejich peníze rozdělit nezbytným kamarádům na odměnách. Rozvrtat vše, co jen trochu funguje, aby byla zřetelně prokázána celková nefunkčnost systému, a poskytnut důvod státní služby vyvést pod křídla spřátelených soukromníků, sponzorů, když už ne svým vlastním firmám.
V tomto duchu postupuje mnoho členů vlády, nad ostatními však vyniká ministr práce a sociálních věcí, jehož zdrobnělé jméno je jen výrazem nepatřičné skromnosti. Po karetní hře „Malá domů - Šiška bere" se rozhodl rázně zatočit s vyplácením dávek. Předchozí software bez větších problémů sloužil patnáct let, což se v pádící době jeví jako obzvlášť závažný nedostatek. A jelikož i audit nečekaně prokázal, že reforma je nutná, rozhodnutí bylo nasnadě: sociální dávky se budou od nynějška vyplácet jinde a jinak. A to za užití jiného programu, který vybereme po svém a spustíme na první dobrou…
Pracovníci úřadů práce jsou nespokojení, IT odborníci zoufalí (viz odkaz), ministr Drábek však hodnotí situaci „vzhledem k náročné kumulaci legislativních změn jako pozitivní“ a chystá se ze systému vychytat poslední mouchy. Zároveň uděluje svým podřízeným statisícové prémie se slovy: "Já jsem jednoznačně přesvědčen, že kvalitní práce musí být kvalitně odměněna, já prostě chci, aby na ministerstvu práce a sociálních věcí se mnou pracoval špičkový tým a podle toho se je snažím taky ohodnotit… ta témata (…) byla tak náročná a zpracovaná s takovým výsledkem, že ty cílové odměny tomu jsou přiměřené." Mluvčí úřadu k tomu říká: „Rozjezd sociální reformy si vyžádal manažerské vypětí, leckdy sedm dní v týdnu a často mnoho hodin přesčas.“
Zvláštní. Už podruhé v krátké době se vládní činitelé snaží ohromit lenivé české zaměstnance a živnostníky zjištěním, že lze pracovat i více než osm hodin denně a pět dní v týdnu. Štědrost vůči „svým lidem“ (patrně je platí ze svého) obhajoval i premier nedávno tím, že „dřou jako koně i mimo pracovní dobu“. Jedna jeho oblíbená kobylka prý zvlášť… A takové vypětí se musí velkoryse odměnit!
Ale zpět k Drábkovi.
K demisi jej kvůli nastalému chaosu vyzvaly odbory úřadů práce, opozice a nespokojenost projevilo i několik vládních politiků. TOP09 za svým "kladivem na mrzáky" však stojí. Patová situace!
Pokud předseda Nečas nechce dále hrotit vztahy uvnitř koalice, mohl by alespoň konečně na MPSV angažovat Drábkova dvojníka – baviče Josefa Náhlovského. Vláda by si udržela oduševnělou tvář, laik by si změny vůbec nepovšimnul, a odborník by mohl být jen mile překvapen…
http://www.novinky.cz/domaci/258329-katastrofa-tragedie-hodnoti-ajtaci-z-uradu-prace-novy-software.html?ref=boxE
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/161199-stedre-odmeny-na-drabkove-ministerstvu-jeden-z-namestku-si-odnesl-pres-milion/
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)