VÁLKA ROZHODNUTA

Dobrých zpráv z politiky bývá zatraceně málo, proto by byl hřích nechat jakékoliv pozitivní sdělení jen tak zapadnout. Zvláště, line-li se z úst premiera, jehož slovo bývá pravdivé a neochvějné jako skála.

„Různá protikorupční hnutí a iniciativy, které se v poslední době objevují, připomínají Petru Nečasovi vlnu partyzánů, kteří se náhle vynořili na konci dubna 1945, kdy už bylo jasné, že druhá světová válka je rozhodnutá.“ (iDNES)

Na první, letmý poslech to možná tak skvěle nezní…

Leckdo by za vyjádřením předsedy vlády mohl cítit papalášskou přezíravost k spontánním projevům občanské společnosti. Vrchnostenský výsměch  tomu, že znepokojení daňoví poplatníci už mají po krk špatného hospodaření státu, pokoutného jánabráchismu i očividného přikrádání, a tak se začínají aktivně (a aktivisticky) účastnit veřejného dění, sdružovat, diskutovat o řešeních, a svůj názor občas i demonstrovat na náměstích.

Jiný by mu třeba vyčetl buranskou neúctu k lidem, kteří se (pozdě, ale přece) rozhodli bojovat s okupanty, a často položili život v samotném konci války.

Naprostý šťoural by pak podotknul, že opožděná statečnost je vlastní především autorovi výroku. Prohlásil snad už v létě 1989 na schůzi SSM, že komunistická strana by měla být zakázána?
Že činy bratří Mašínů jsou naopak hodny obdivu a ocenění?
Nikoliv… jeho značně retardovaná, o to úporněji předváděná odvaha se „náhle vynořila“ až v době, kdy se bez následků vynořit směla.
Ale třeba tuto skutečnost přebijí žaloby a metály.


…když však opustíme škarohlídství a zaposloucháme se pozorněji, nezbude než zajásat…

Válka je u konce!

Škoda, že už se netočí filmové týdeníky, ten náš by mohl vypadat třeba takto:

[…úvodní komentář, dramatická dikce…]
…v bojích je téměř rozhodnuto, válka dozuřívá, a už v nejbližších týdnech bude agresor, dusící naši vlast a vysávající naše bohatství, koaličními Spojenci konečně poražen!!!
Smyčka kolem Korupce se nelítostně stahuje...

[…záběr z první linie…]
Generálmajor Alex Promopro Vondra na osvobozená území triumfálně vjíždí na obrněncích Pandur, a k závěrečnému zápasu jistě donutí vzlétnout i dosud nepohyblivé letouny Casa. Do frontálního útoku samozřejmě zapojí i veškerou další armádní techniku, zajištěnou, a výhodně zakoupenou jeho prozíravými předchůdci Bartákem, Parkanovou a dalšími.

[…záběr z letounu…]
Rozvědčík Kalousek se do týlu nepřítele tiše snáší na dokonale funkčním padáku, a je v tak bojovné náladě, že drzé spratky v jeho zákopech snad zneškodní holýma rukama. Má na okupační Korupci pifku odedávna.

[…záběr na zachmuřenou tvář Petra Nečase nad mapami a seznamem ministrů…]
Vrchní velitel útoku neúnavně řeší potíže se zálohami a složením štábu. Na generála Drobila byl spáchán atentát podlým kolaborantem. Náš hrdina jej ve zdraví přežil, avšak ruku k společnému dílu již nepřiloží. Agentka Kočí se dle plánu měla infiltrovat důmyslným propícháním až do hlavního bunkru Korupce, ale pak se ukázalo, že to hraje nikoliv na dvě, ale rovnou na všechny strany. Majora Fuksu raději velitel vyměnil včas, byl to chlapík málo oddaný boji a vůdci. Plukovník Bendl, to je jiná třída v oblasti poziční vnímavosti! Neschopného moulu Johna po pár měsících degradoval a poslal jej do polní kuchyně i s jeho zvěřinovými recepty. Tam nyní rozdává proviant, a oblíbená vojanda Vlasta k tomu našim chlapcům vždy něco povzbudivého zapěje. Koaliční taktik Kocourek bohužel padl, při krajně netaktickém manévru, odborně zvaném „odklánění“. Okamžitě byl nahrazen nadějným podplukovníkem Kubou, který se jistě nenechá zahanbit.

[…záběr z předsálí štábu…]
Generál Guruvít Bárta tuží kolektiv nejnovějšími pokyny, diskrétně rozdávanými v naditých obálkách.

[…záběr na Pražský hrad, audionahrávka poselství vrchního velitele Nečase…]
„Naše vojska postupují stále vpřed. Vyzývám všechny občany, aby nevycházeli z domu, sledovali výhradně zábavné televizní pořady, nečetli noviny, blogy, o nic se nezajímali, nad ničím nepřemýšleli, a důvěřovali nám. To poslední, co bychom nyní potřebovali, je blbá partyzánština blbejch civilů s blbejma dotazama a blbejma připomínkama…
Válka je u konce, a kdo v ní zvítězí, to není vaše věc!“


http://zpravy.idnes.cz/necas-nyni-bojovat-s-korupci-je-jako-stat-se-partyzanem-v-dubnu-1945-p9p-/domaci.aspx?c=A111123_143912_domaci_js

ZNOUZECTNOST

Zatímco hmatatelným dokladem rozpočtové odpovědnosti vlády se stal návrh státního rozpočtu, jehož vstupní údaje od počátku nebere vážně ani jeho autor, jako nepopiratelný důkaz lítého boje proti korupci se kolektiv koaličních PR agentů jistě pokusí prodat odvolání ministra Kocourka. Můžeme se těšit na uznalá slova o „mužném a správném řešení“, slova o „respektu k takovému rozhodnutí“ a o „nekompromisním přístupu předsedy vlády“. Můžeme rovněž očekávat upřímné díky za neviditelnou práci dosud takřka neznámého obyvatele Strakovy akademie. Lítost nad zmařeným talentem pravděpodobně projeví president, který má pro podvodníky odjakživa slabost. Dle jeho mínění bylo kdysi „Drobilovi nadrobeno“, nyní se nejspíš nadějeme smířlivého prohlášení, že „Kocourek to pěkně vymňouk“. Petr Nečas každopádně posílí v ramenou, a možná si po dlouhé době dovolí vládě Miroslava Kalouska občas i trochu zašéfovat.

Veřejnost by ovšem celou věc neměla zhltnout jen tak.

Premier osobně, ODS i koaliční partneři totiž v celé kauze vystupovali velmi kompromisně. Nepožadovali okamžité a jasné vysvětlení celé finanční transakce rodiny Kocourkovy, právě s poukazem na to, že jde o peníze příbuzných (kteří jsou, jak známo, v naší rozlehlé zemi kolikrát k nedohledání…!) Kocourek dostal luxusní lhůtu deseti dnů. Oficiálně pro nalezení všech potřebných listin, ve skutečnosti ale spíš pro sepsání aspoň trochu věrohodné báje, k umetení stop, obstarání svědků a výrobě nutných dokladů.

Kocourek ovšem svou šanci na politickou záchranu promrhal.
Svým ukoktaným vysvětlováním dal vzpomenout na bezděčné komiky Vlčka i Čunka v jejich vrcholné formě. Scénář se také příliš nezdařil. Hříšník se náhle rozpomněl, že miliony patří vlastně jemu, a matku do celé věci zapletl jen ve snaze „odklonit své historické úspory od manželky při rozvodovém řízení“. Máme tudíž jasno přinejmenším v tom, že ministr chtěl při dělení majetku podvést svou ženu, a dost možná i stát na daních.
Protikorupční policie případ šetří, nechejme se překvapit…

Následovalo, co následovat muselo. Rezignace pana Kocourka.
Vydávat toto vyústění déle neudržitelné situace za rázný krok v boji proti korupci je čistá znouzectnost.

Není důvod bouřlivě oslavovat odchod ministra, jenž o peníze obral svou bývalou choť, když ve vládě dále nerušeně sedí lidé, kteří dokázali „odklonit“ násobné částky z veřejné kasy.