HUBOMLETÍ

Nakolik je radno věřit slovu Petra Nečase se znovu názorně přesvědčili nejen ti, kdo chodí na nákupy vybaveni modrou síťovkou. Ten pán ne že by pokaždé vyloženě lhal, jen se jeho sliby a tvrzení, ke vší smůle, zřídkakdy naplní. Je si toho nejspíš vědom, a tak obvykle mlčí nebo mlží. Teprve když je mu věčné kličkování před dotěrnými problémy už opravdu trapné (nebo mu poradci vysvětlí, že na voliče nepůsobí dobře), dojde u něj k předčasnému výronu sebevědomí a dopustí se silného výroku. Pak konečně zazní slovo chlapa!
Chlapa tak odhodlaného a ramenatého, že se jej ale sám řečník v tu ránu (nebo jen o málo později) zalekne, a začne couvat a covat a couvat… až před sebou máme opět starého známého, roztřeseného žvanila.

Hezkým příkladem může být Nečasem asi před rokem ohlášená „deabelisace vlády“ (nezaměňovat s debilisací, která by byla jen nošením dříví do lesa…). Šlo tehdy o to, zbavit kabinet členů, v minulosti pracujících pro bártovskou agenturu ABL. Některé ministry jejich předseda dokonce označil přímo za „bezpečnostní riziko“ (!) a vydal se s jejich demisemi za presidentem. Ten mu však rychle ozřejmil, kdo tuto zemi vede ve skutečnosti, a Nečas z Hradu couval tentokrát div ne s brekem.

Teď přihlížíme podobnému představení.
Odhodlaný chlap nejprve sdělí veřejnosti, že stávající vláda má smysl jen a pouze za předpokladu zajištění „bezpečné většiny“. O pár dnů starší a o polovinu menší smrkáč se vymlouvá, že 101 je vlastně zatraceně bezpečné číslo…

Petr Nečas v tom hubomletí rozhodně není sám. Kdyby každý ctil své slovo, neměl by vlastně dnes kdo s kým (a o čem) vyjednávat. Karel Schwarzenberg onehdy nehodlal sedět ve vládě, která by nepodepsala fiskální pakt EU nebo snad zaměstnávala „staré fašouny“. Superguru VV slíbil složit mandát v případě, že bude odsouzen. Karolina Peake zas kdyby snad opustila stranu, za níž byla zvolena.
(Svůj neuvážený výrok nyní to učenlivé děvče odbylo větou „věci se vyvíjejí“…).

Pikantní na právě upatlané trojkoalici sedmilhářů je, že hodlá do budoucna držet pohromadě vahou daného slova... Alespoň navenek. Pozorný divák by sázel spíš na váhu plného žlabu.

VLÁDA ZVÍTĚZILA

Vláda je nesmrtelná. Tolikrát se zdálo, že má na kahánku, přišla o tolik důležitých personálních údů!
Dokázala se tolikrát do krve rozhádat, pozurážet a povydírat. Porušit tolik slibů a daných slov, úřady zahltit nezamýšleným chaosem (a věrné kumpány současně odměnit tolika promyšlenými odklony), že znechutila i valnou část svých voličů. Už jí skoro nikdo nedůvěřuje, už ji téměř nikdo nechce. Průzkumy mínění vždy nutno vnímat obezřetně, ale mizivá podpora kabinetu je dávno mimo veškeré meze statistických chyb.

Vláda ovšem projevuje až bakteriální schopnosti přežít v podmínkách nepřízně. Dokonce v oné nepřízni umí spatřit důkaz kvalitní práce a najít důvod k přežívání dalšímu… Povolební jásot nad silným mandátem se proměnil v dnešní jásot nad svou neoblíbeností. Kam bychom došli, kdyby hloupá masa velebila své bystré politiky, kteří dohlédnou mnohem dál a vědí, co je třeba! A tak se kolektiv Petra Nečase chystá nadále zachraňovat většinu občanů proti jejich vůli a před jejich vlastní vůlí.
Hledá se nyní deset statečných, kteří rovněž cítí to břímě zodpovědnosti.
A Věci Veřejně Splachovací, houfující se kolem Karoliny Peake, jistě nezklamou…

Vláda zvítězila nad všemi.

Příznivce potupila nechtěně. Při hovoru s nimi můžete občas pocítit temnou stránku své osobnosti – jistou zlomyslnost. Protože hledání koaličních kladů je od nich opravdu zoufalé. Chytání stébla. Jako když se brouk mrská na krovkách, vy mu chcete pomoci, zároveň jste zvědavi, zda to dokáže sám.
A, s prominutím, tady se každé stéblo podává obtížně...
Jedni však stále používají řeckou berličku, ti otrlejší pak do omrzení protibolševické kolečkové křeslo.

Kritiky zas vláda smetla tak, že je zaplavila nečekanou kvantitou průserů kvalitní konzistence.
A především tím, že jde ve své smutné směšnosti tak daleko...

Řekli byste ještě před pár dny, že Dobeš z úřadu vyjde středem, jako ten, kdo se bere za učitele?
Nebo že oznámení demise je jen decentní výzvou k jednání? Čekali byste, že něco tak odporného jako je Kalousek bude z mravních pozic hodnotit míru odpornosti něčeho tak odporného jako je jeho koaliční partner? Že lze mít standardní parlamentní stranu, jejíž část poslanců má nadstandardně nakročeno do basy?
Tušili jste, že emblematický modrý holub ODS (jehož zlovolníci měli vždy spíš za straku) je ve skutečnosti kolibřík? Že zarostlého horolezce lze oslovovat „Kotě“? Že on na oplátku na mafiána něžně zavrní „Mazánku“?
Že bývalý premier jako by nic podotkne, že ví o mnohem větších špinavostech, než jsou tyto odposlechy?
Že současný premier i po tisící osmdesáté druhé oznámí, že vše bude řádně vyšetřeno „padni komu padni“ aniž by mu koutky zacukaly?

Co psát, když suchý popis skutečnosti vydá nad všechnu satiru a laťka přijatelného chování jde prudce dolů?
Ministři zasadili krutou ránu jízlivcům, šťourům a rejpalům, všem žertéřům, co kdy brousili ostrovtip o přehlídku vrchnostenské tuposti a neomalenosti.

Tohle už nelze ani karikovat...

A proto vláda zvítězila.