Jedním z projevů úpadku politické kultury může být i skutečnost, že mluvu šlechtice už pomalu nelze rozpoznat od řečí jeho pacholka. Miroslav Kalousek je svými neurvalými a vulgárními projevy celkem znám. Zdá se však, že nejde pouze o rys jeho osobnosti, ale infekční chorobu, jíž je hostitelem.
Po dlouhodobém pobytu v přítomnosti bacilonosiče se hnisavou fekalblabolitidou nakazil i předseda Schwarzenberg, což je nepříjemné. Jednak jde o osobu vyššího věku, což komplikuje každou léčbu a snižuje vyhlídky na její dobrý výsledek, hlavně však kdysi platil za noblesního pána, jehož domovem i dílnou je diplomacie. A jenž by se – mimochodem – rád stal příštím presidentem republiky. Pravda, ani dříve knížepán nešel pro říznější slovo daleko, ale v jeho jinak způsobně starosvětské, a celkově těžko srozumitelné, češtině většinou vytvářelo vcelku milý kontrapunkt. Nyní však už není rozhovoru, v němž by alespoň na nějaké to menší „lejno a sraní“ nedošlo.
Člověk nemusí být přehnaně upjatý, aby mu to připadalo silně obtěžující, a nehodné řečnka.
Naposledy v rozhovoru pro Lidové noviny (LN 29.10.2011) správně vytýká ODS a předsedovi vlády náhlou přilnavost k referendu, a sice ve věci vstupu ČR do eurozóny. Jde o budoucnost natolik vzdálenou a mlhavou, že zatím není důvod o ní vážně mluvit, pokud se ovšem nutně nepotřebujete zalíbit spolustraníkům a spoluobčanům. Účelovost kongresového prohlášení čouhá do všech stran. Možná až přes hranice! Schwarzenberg, který jednání ODS označil za „prdel vystrčenou na sousedy“ zde varuje, že Němci si podobné partajní úlety budou dlouhá léta pamatovat.
Ve stejném interview sám názorně předvádí, jak má takový vzkaz na úrovni vypadat, to když velmi citlivě peskuje italskou vládu: „…má vinu, že nezaváděla reformy. Berlusconi bohužel – zacpěte si uši – …“
(obrací se ke své podřízené) „tu dobu prošoustal, místo aby ji využil na reformy.“
Člověk nemusí být vůbec úzkoprsý, aby nad takovým vyjádřením zíral.
A usilovně přemýšlel, zda je podobná kritika zahraniční politiky z úst ministra obvyklá a únosná…
Třeba jde o ustálený, běžnému pozorovateli neznámý, diplomatický obrat.
Třeba Italové zavřou oči (a zacpou si uši). Nebo mají horší tlumočníky a kratší paměť než Němci.
Třeba toto hodnocení známého sexuálního chvastouna Berlusconiho jen potěší.
Třeba už příští bunga-bunga party na jeho pozvání Schwarzenberg proklimbá osobně.
Ale třeba jsou rozumy českých politiků stejně nezajímavé pro Itálii jako i pro Něměcko.
Kdoví?!?
http://www.top09.cz/co-delame/medialni-vystupy/schwarzenberg-tricata-leta-to-sice-jeste-nejsou-ale-7717.html
31. října 2011
13. října 2011
VŠE PLYNE...
Jako nejpříhodnější ze všech způsobů řešení společenských problémů se čím dál silněji prosazuje ideologie jejich vědomého a cíleného neřešení. Nechat být. Dát všanc Osudu... a ten nechat konat.
Životaschopné přežije, co má zaniknout, odumře.
Zní to jako sympatický návrat ke kořenům…
Vždyť „vše plyne…“ řeklo (v různých obměnách) devět z desíti antických filosofů.
Měli jste za to, že člověk kdysi slezl ze stromu, aby svůj osud spoluutvářel? Šeredně se pletete!
Slezl teprve až když tam všechno k snědku sežral na kůru, a dostal znovu hlad. Dole potkal pupkaté gurmány z okolních korun, hbitě usoudil, že šplhat jinam se mu nevyplatí, a zůstal už na zemi.
Časem taky zjistil, že chodit po zadních je bezva. (Světem se poprvé neslo pravěké citoslovce „wow!“)
Vlastně se až tolik nemýlíte…
Jen motivace našeho chlupatého praotce vidíte v příliš lichotivém světle. Teprve ústrky a úklady Matky Přírody jej přiměly k (jistě bolestnému) prvnímu zamyšlení a následnému racionálnímu úsudku.
Doba pokročila, vynucených úsudků přibývalo, a vzpřímený člověk se stal rozumným…
Vynalézavým. Hospodařícím a plánujícím.
Pochopil milou věc – když bude s ostatními spolupracovat, obvykle si polepší...
A bojujícím.
Pochopil nemilou věc – když povraždí sousední kmen, obvykle si polepší…
Člověk postupně zmoudřel natolik, že Přírodu dostal do úzkých, a v mnoha směrech (ekologickém, technologickém, medicinském) ji zcela popřel... už i ta dešťová mračna umí rozehnat, kdyby mu měla zkazit nějakou zvlášť významnou kratochvíli! Matka se tak musí doopravdy rozběsnit, aby ji lidské společenství vůbec bralo na vědomí, jinak si z ní dělá nijak neskrývané šoufky.
Šejdíři, šarlatáni, šamani a zaříkávači, kteří dříve namlouvali její přízeň, tak přišli o obživu.
Bylo jim třeba nalézt jinou (všeobjímající a neovladatelnou) moc, jíž by se daly klást oběti.
Zahodili tedy suknice a čelenky, smyli barvy z tváří, a nasoukali se do skvěle padnoucích obleků…
TRH je Matka Příroda naší éry.
Jde sice o čistě lidskou konstrukci, o uměle vyvinutý princip směny (a peníze jako zástupný symbol hodnoty), ale tím moudrost člověka moudrého prostě hasne. Jeho dílo jde vlastní, rozumově neuchopitelnou cestou. Kdyby chtěl svůj vynález jakkoliv dále omezovat, svazovat, usměrňovat, ba dokonce řídit, projevil by tím trestuhodnou pýchu a nepokoru. Přímo svatokrádežnou!
„Vše plyne…“, říká dnes deset z desíti finančních analytiků.
Životaschopné přežije, co má zaniknout, neprodá se.
Aby však nová modla nebyla tak odosobnělá, jsou jí připisovány velmi lidské (tudíž snadno představitelné) projevy a vlastnosti. Trh umí být pesimistický, až zádumčivý, nebo do budoucna hledí naopak radostně. Dokáže se řádně zapotit, někdy i přehřát. Je prostě živý a dynamický – roste nebo skomírá. Tepe, dýchá a dost možná i vyměšuje. Je těžké získat si jeho důvěru. V pravidelných periodách projevuje jistou nervozitu a zvýšenou citlivost na různá nešikovná vyjádření. V takových chvílích je klíčové Trh si ničím nepohněvat, a raději říkat a dělat vše, co jej potěší. (Nebude On nakonec zase Ona…?!?). Pokud Trhu na krk zavěsíte náhrdelník blyštivých opatření, a slíbíte, že se polepšíte, na oplátku vám zvýší rejting… Jen jej, proboha, nechtějte rozzlobit svou plánovačskou nadutostí! Tušíte snad vy lépe, co právě žádá a potřebuje?!?
Je pravda, že bezmezná lidská víra ve vlastní rozum přinesla mnoho omylů a neštěstí.
Šamani to vědí, a umějí toho dokonale využít. Radí proto modlit se, a vyšší moc příliš nedráždit.
Moudře neřízený samochod by se mohl rychle změnit v hloupě neřízený samospád…
Životaschopné přežije, co má zaniknout, odumře.
Zní to jako sympatický návrat ke kořenům…
Vždyť „vše plyne…“ řeklo (v různých obměnách) devět z desíti antických filosofů.
Měli jste za to, že člověk kdysi slezl ze stromu, aby svůj osud spoluutvářel? Šeredně se pletete!
Slezl teprve až když tam všechno k snědku sežral na kůru, a dostal znovu hlad. Dole potkal pupkaté gurmány z okolních korun, hbitě usoudil, že šplhat jinam se mu nevyplatí, a zůstal už na zemi.
Časem taky zjistil, že chodit po zadních je bezva. (Světem se poprvé neslo pravěké citoslovce „wow!“)
Vlastně se až tolik nemýlíte…
Jen motivace našeho chlupatého praotce vidíte v příliš lichotivém světle. Teprve ústrky a úklady Matky Přírody jej přiměly k (jistě bolestnému) prvnímu zamyšlení a následnému racionálnímu úsudku.
Doba pokročila, vynucených úsudků přibývalo, a vzpřímený člověk se stal rozumným…
Vynalézavým. Hospodařícím a plánujícím.
Pochopil milou věc – když bude s ostatními spolupracovat, obvykle si polepší...
A bojujícím.
Pochopil nemilou věc – když povraždí sousední kmen, obvykle si polepší…
Člověk postupně zmoudřel natolik, že Přírodu dostal do úzkých, a v mnoha směrech (ekologickém, technologickém, medicinském) ji zcela popřel... už i ta dešťová mračna umí rozehnat, kdyby mu měla zkazit nějakou zvlášť významnou kratochvíli! Matka se tak musí doopravdy rozběsnit, aby ji lidské společenství vůbec bralo na vědomí, jinak si z ní dělá nijak neskrývané šoufky.
Šejdíři, šarlatáni, šamani a zaříkávači, kteří dříve namlouvali její přízeň, tak přišli o obživu.
Bylo jim třeba nalézt jinou (všeobjímající a neovladatelnou) moc, jíž by se daly klást oběti.
Zahodili tedy suknice a čelenky, smyli barvy z tváří, a nasoukali se do skvěle padnoucích obleků…
TRH je Matka Příroda naší éry.
Jde sice o čistě lidskou konstrukci, o uměle vyvinutý princip směny (a peníze jako zástupný symbol hodnoty), ale tím moudrost člověka moudrého prostě hasne. Jeho dílo jde vlastní, rozumově neuchopitelnou cestou. Kdyby chtěl svůj vynález jakkoliv dále omezovat, svazovat, usměrňovat, ba dokonce řídit, projevil by tím trestuhodnou pýchu a nepokoru. Přímo svatokrádežnou!
„Vše plyne…“, říká dnes deset z desíti finančních analytiků.
Životaschopné přežije, co má zaniknout, neprodá se.
Aby však nová modla nebyla tak odosobnělá, jsou jí připisovány velmi lidské (tudíž snadno představitelné) projevy a vlastnosti. Trh umí být pesimistický, až zádumčivý, nebo do budoucna hledí naopak radostně. Dokáže se řádně zapotit, někdy i přehřát. Je prostě živý a dynamický – roste nebo skomírá. Tepe, dýchá a dost možná i vyměšuje. Je těžké získat si jeho důvěru. V pravidelných periodách projevuje jistou nervozitu a zvýšenou citlivost na různá nešikovná vyjádření. V takových chvílích je klíčové Trh si ničím nepohněvat, a raději říkat a dělat vše, co jej potěší. (Nebude On nakonec zase Ona…?!?). Pokud Trhu na krk zavěsíte náhrdelník blyštivých opatření, a slíbíte, že se polepšíte, na oplátku vám zvýší rejting… Jen jej, proboha, nechtějte rozzlobit svou plánovačskou nadutostí! Tušíte snad vy lépe, co právě žádá a potřebuje?!?
Je pravda, že bezmezná lidská víra ve vlastní rozum přinesla mnoho omylů a neštěstí.
Šamani to vědí, a umějí toho dokonale využít. Radí proto modlit se, a vyšší moc příliš nedráždit.
Moudře neřízený samochod by se mohl rychle změnit v hloupě neřízený samospád…
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)