Všem pravidelným (i náhodným) čtenářům díky za dosavadní přízeň a vesměs kladné ohlasy.
Zdejší Texty se chystám časem uzavřít (možná zachovat archiv "toho lepšího" ze zveřejněných příspěvků).
Po letní pauze a nabírání sil ohlašuji přesun na novou (byť velmi podobnou) adresu... kde bych rád začal "s čistým stolem". A s publikací stručnějších poznámek, připomínek a postřehů, nebo jen odkazů na zajímavé události či texty plodnějších autorů.
V bláhové naději, že mi takový blog zabere míň času a odmlky budou kratší...
Vše dobré, ZB.
http://www.zdenek-b.blogspot.cz
10. září 2012
14. května 2012
KOLIK JICH BYLO?!?
Od protivládní demonstrace na Václavském náměstí uplynuly tři týdny, přesto mnoha lidem stále nedá klidně spát. Bodejť by dala, když je i mnoha (dosud úslužnými) mediálními trouby a troubami označována za vůbec největší protest od Vítězného listopadu...
Dodnes je přetřásána zdánlivě klíčová otázka: „kolik jich tam vlastně bylo?“
Mezi bloggery tak dochází k podivné licitaci, kdy je vytrvalým podhazováním odborářských i policejních odhadů křečovitě dokladováno, že nespokojenců je v této zemi jenom pár, a koaliční politika šlape skvěle.
„Kdo dá míň? Třicet tisíc poprvé, třicet tisíc podruhé… á, támhle pán hlásí dvacet tisíc…“
Vítěz aukce zřejmě přijme diplom Za oddanost Reformám a od předávajícího ministra Kalouska i pusu na čelo.
Slibně nakročeno ke sladké odměně mají zejména přispěvatelé viditelně vzteklého Neviditelného psa. Ještě v dubnu jeden z nich dospěl k odvážnému číslu 26 tisíc účastníků, mnohem bystřejší přezdívka JAG jej však (s odvoláním na MF Dnes) nyní překonala cifrou deset tisíc (viz odkazy).
Že jde o jasného výherce?!? Kdepak… stále se čeká na fajnšmekra, který demonstranty slušně zaplněné tři čtvrtiny prostranství prohlásí za kolektivní blud, nebo v obrazových záznamech odhalí počítačovou replikaci postav, známou z bitevních scén soudobých velkofilmů.
Každého milovníka kritického myšlení však nutně musí potěšit úsilí a vynalézavost, jíž do svých elaborátů autoři prokazující, že Země je placatá a Václavské náměstí bylo 21.4.2012 téměř prázdné, vložili…
Došlo na hloubání geografické (nad katastrální mapou), dějepisné (nad údaji o dřívějších sroceních), kunsthistorické (nad půdorysem Myslbekovy sochy) i nejmodernější expertizy (nad leteckými snímky). Převážila ovšem láska k jinak odtažité matematice. Opravdoví puntičkáři odečetli od využitelné pochozí plochy buřtostánky, sv.Václava i s koněm, podium, stromy, auta a zahrádky restaurací. Poněkud nejasnějším způsobem stanovili koeficient řídnutí řad (Křř). Vpravdě učená disputace se ale strhla teprve nad problémem určení počtu lidí na metr čtvereční. Experimentálněji založení matematici proto pozvali na návštěvu sousedy a simulovali protestní hemžení doma. Když vřava dosáhla potřebné hustoty, byly přítomné osoby sečteny, a násobeny nejprve Křř, následně pak přesným podílem ploch Václaváku a obýváku.
Vzdor tomuto přísně vědeckému postupu se výsledky jednotlivých badatelů, bohužel, stále výrazně liší, a dychtivý čtenář a divák dál zůstává odkázán především na své dojmy a sympatie.
Jednu jistotu však máme.
Akce odborů a občanských iniciativ udělala pro vzdělanost národa více, než Josef Dobeš za dvacet měsíců ve funkci ministra školství.
http://neviditelnypes.lidovky.cz/demonstrace-k-poctu-ucastniku-na-vaclavaku-fk1-/p_spolecnost.asp?c=A120423_223254_p_spolecnost_wag
http://neviditelnypes.lidovky.cz/mytus-o-stotisicove-demonstraci-d44-/p_cirkus.asp?c=A120511_173358_p_cirkus_wag
Dodnes je přetřásána zdánlivě klíčová otázka: „kolik jich tam vlastně bylo?“
Mezi bloggery tak dochází k podivné licitaci, kdy je vytrvalým podhazováním odborářských i policejních odhadů křečovitě dokladováno, že nespokojenců je v této zemi jenom pár, a koaliční politika šlape skvěle.
„Kdo dá míň? Třicet tisíc poprvé, třicet tisíc podruhé… á, támhle pán hlásí dvacet tisíc…“
Vítěz aukce zřejmě přijme diplom Za oddanost Reformám a od předávajícího ministra Kalouska i pusu na čelo.
Slibně nakročeno ke sladké odměně mají zejména přispěvatelé viditelně vzteklého Neviditelného psa. Ještě v dubnu jeden z nich dospěl k odvážnému číslu 26 tisíc účastníků, mnohem bystřejší přezdívka JAG jej však (s odvoláním na MF Dnes) nyní překonala cifrou deset tisíc (viz odkazy).
Že jde o jasného výherce?!? Kdepak… stále se čeká na fajnšmekra, který demonstranty slušně zaplněné tři čtvrtiny prostranství prohlásí za kolektivní blud, nebo v obrazových záznamech odhalí počítačovou replikaci postav, známou z bitevních scén soudobých velkofilmů.
Každého milovníka kritického myšlení však nutně musí potěšit úsilí a vynalézavost, jíž do svých elaborátů autoři prokazující, že Země je placatá a Václavské náměstí bylo 21.4.2012 téměř prázdné, vložili…
Došlo na hloubání geografické (nad katastrální mapou), dějepisné (nad údaji o dřívějších sroceních), kunsthistorické (nad půdorysem Myslbekovy sochy) i nejmodernější expertizy (nad leteckými snímky). Převážila ovšem láska k jinak odtažité matematice. Opravdoví puntičkáři odečetli od využitelné pochozí plochy buřtostánky, sv.Václava i s koněm, podium, stromy, auta a zahrádky restaurací. Poněkud nejasnějším způsobem stanovili koeficient řídnutí řad (Křř). Vpravdě učená disputace se ale strhla teprve nad problémem určení počtu lidí na metr čtvereční. Experimentálněji založení matematici proto pozvali na návštěvu sousedy a simulovali protestní hemžení doma. Když vřava dosáhla potřebné hustoty, byly přítomné osoby sečteny, a násobeny nejprve Křř, následně pak přesným podílem ploch Václaváku a obýváku.
Vzdor tomuto přísně vědeckému postupu se výsledky jednotlivých badatelů, bohužel, stále výrazně liší, a dychtivý čtenář a divák dál zůstává odkázán především na své dojmy a sympatie.
Jednu jistotu však máme.
Akce odborů a občanských iniciativ udělala pro vzdělanost národa více, než Josef Dobeš za dvacet měsíců ve funkci ministra školství.
http://neviditelnypes.lidovky.cz/demonstrace-k-poctu-ucastniku-na-vaclavaku-fk1-/p_spolecnost.asp?c=A120423_223254_p_spolecnost_wag
http://neviditelnypes.lidovky.cz/mytus-o-stotisicove-demonstraci-d44-/p_cirkus.asp?c=A120511_173358_p_cirkus_wag
11. května 2012
LIDEM
"V nejbližších dnech oslovíme mladé výtvarníky se žádostí o vytvoření loga LIDEM."
Karolína Peake
Přislíbenou odměnu deset tisíc Kč věnuji na konto zchudlého a opuštěného Víta Bárty...
Karolína Peake
Přislíbenou odměnu deset tisíc Kč věnuji na konto zchudlého a opuštěného Víta Bárty...
27. dubna 2012
HUBOMLETÍ
Nakolik je radno věřit slovu Petra Nečase se znovu názorně přesvědčili nejen ti, kdo chodí na nákupy vybaveni modrou síťovkou. Ten pán ne že by pokaždé vyloženě lhal, jen se jeho sliby a tvrzení, ke vší smůle, zřídkakdy naplní. Je si toho nejspíš vědom, a tak obvykle mlčí nebo mlží. Teprve když je mu věčné kličkování před dotěrnými problémy už opravdu trapné (nebo mu poradci vysvětlí, že na voliče nepůsobí dobře), dojde u něj k předčasnému výronu sebevědomí a dopustí se silného výroku. Pak konečně zazní slovo chlapa!
Chlapa tak odhodlaného a ramenatého, že se jej ale sám řečník v tu ránu (nebo jen o málo později) zalekne, a začne couvat a covat a couvat… až před sebou máme opět starého známého, roztřeseného žvanila.
Hezkým příkladem může být Nečasem asi před rokem ohlášená „deabelisace vlády“ (nezaměňovat s debilisací, která by byla jen nošením dříví do lesa…). Šlo tehdy o to, zbavit kabinet členů, v minulosti pracujících pro bártovskou agenturu ABL. Některé ministry jejich předseda dokonce označil přímo za „bezpečnostní riziko“ (!) a vydal se s jejich demisemi za presidentem. Ten mu však rychle ozřejmil, kdo tuto zemi vede ve skutečnosti, a Nečas z Hradu couval tentokrát div ne s brekem.
Teď přihlížíme podobnému představení.
Odhodlaný chlap nejprve sdělí veřejnosti, že stávající vláda má smysl jen a pouze za předpokladu zajištění „bezpečné většiny“. O pár dnů starší a o polovinu menší smrkáč se vymlouvá, že 101 je vlastně zatraceně bezpečné číslo…
Petr Nečas v tom hubomletí rozhodně není sám. Kdyby každý ctil své slovo, neměl by vlastně dnes kdo s kým (a o čem) vyjednávat. Karel Schwarzenberg onehdy nehodlal sedět ve vládě, která by nepodepsala fiskální pakt EU nebo snad zaměstnávala „staré fašouny“. Superguru VV slíbil složit mandát v případě, že bude odsouzen. Karolina Peake zas kdyby snad opustila stranu, za níž byla zvolena.
(Svůj neuvážený výrok nyní to učenlivé děvče odbylo větou „věci se vyvíjejí“…).
Pikantní na právě upatlané trojkoalici sedmilhářů je, že hodlá do budoucna držet pohromadě vahou daného slova... Alespoň navenek. Pozorný divák by sázel spíš na váhu plného žlabu.
Chlapa tak odhodlaného a ramenatého, že se jej ale sám řečník v tu ránu (nebo jen o málo později) zalekne, a začne couvat a covat a couvat… až před sebou máme opět starého známého, roztřeseného žvanila.
Hezkým příkladem může být Nečasem asi před rokem ohlášená „deabelisace vlády“ (nezaměňovat s debilisací, která by byla jen nošením dříví do lesa…). Šlo tehdy o to, zbavit kabinet členů, v minulosti pracujících pro bártovskou agenturu ABL. Některé ministry jejich předseda dokonce označil přímo za „bezpečnostní riziko“ (!) a vydal se s jejich demisemi za presidentem. Ten mu však rychle ozřejmil, kdo tuto zemi vede ve skutečnosti, a Nečas z Hradu couval tentokrát div ne s brekem.
Teď přihlížíme podobnému představení.
Odhodlaný chlap nejprve sdělí veřejnosti, že stávající vláda má smysl jen a pouze za předpokladu zajištění „bezpečné většiny“. O pár dnů starší a o polovinu menší smrkáč se vymlouvá, že 101 je vlastně zatraceně bezpečné číslo…
Petr Nečas v tom hubomletí rozhodně není sám. Kdyby každý ctil své slovo, neměl by vlastně dnes kdo s kým (a o čem) vyjednávat. Karel Schwarzenberg onehdy nehodlal sedět ve vládě, která by nepodepsala fiskální pakt EU nebo snad zaměstnávala „staré fašouny“. Superguru VV slíbil složit mandát v případě, že bude odsouzen. Karolina Peake zas kdyby snad opustila stranu, za níž byla zvolena.
(Svůj neuvážený výrok nyní to učenlivé děvče odbylo větou „věci se vyvíjejí“…).
Pikantní na právě upatlané trojkoalici sedmilhářů je, že hodlá do budoucna držet pohromadě vahou daného slova... Alespoň navenek. Pozorný divák by sázel spíš na váhu plného žlabu.
20. dubna 2012
VLÁDA ZVÍTĚZILA
Vláda je nesmrtelná. Tolikrát se zdálo, že má na kahánku, přišla o tolik důležitých personálních údů!
Dokázala se tolikrát do krve rozhádat, pozurážet a povydírat. Porušit tolik slibů a daných slov, úřady zahltit nezamýšleným chaosem (a věrné kumpány současně odměnit tolika promyšlenými odklony), že znechutila i valnou část svých voličů. Už jí skoro nikdo nedůvěřuje, už ji téměř nikdo nechce. Průzkumy mínění vždy nutno vnímat obezřetně, ale mizivá podpora kabinetu je dávno mimo veškeré meze statistických chyb.
Vláda ovšem projevuje až bakteriální schopnosti přežít v podmínkách nepřízně. Dokonce v oné nepřízni umí spatřit důkaz kvalitní práce a najít důvod k přežívání dalšímu… Povolební jásot nad silným mandátem se proměnil v dnešní jásot nad svou neoblíbeností. Kam bychom došli, kdyby hloupá masa velebila své bystré politiky, kteří dohlédnou mnohem dál a vědí, co je třeba! A tak se kolektiv Petra Nečase chystá nadále zachraňovat většinu občanů proti jejich vůli a před jejich vlastní vůlí.
Hledá se nyní deset statečných, kteří rovněž cítí to břímě zodpovědnosti.
A Věci Veřejně Splachovací, houfující se kolem Karoliny Peake, jistě nezklamou…
Vláda zvítězila nad všemi.
Příznivce potupila nechtěně. Při hovoru s nimi můžete občas pocítit temnou stránku své osobnosti – jistou zlomyslnost. Protože hledání koaličních kladů je od nich opravdu zoufalé. Chytání stébla. Jako když se brouk mrská na krovkách, vy mu chcete pomoci, zároveň jste zvědavi, zda to dokáže sám.
A, s prominutím, tady se každé stéblo podává obtížně...
Jedni však stále používají řeckou berličku, ti otrlejší pak do omrzení protibolševické kolečkové křeslo.
Kritiky zas vláda smetla tak, že je zaplavila nečekanou kvantitou průserů kvalitní konzistence.
A především tím, že jde ve své smutné směšnosti tak daleko...
Řekli byste ještě před pár dny, že Dobeš z úřadu vyjde středem, jako ten, kdo se bere za učitele?
Nebo že oznámení demise je jen decentní výzvou k jednání? Čekali byste, že něco tak odporného jako je Kalousek bude z mravních pozic hodnotit míru odpornosti něčeho tak odporného jako je jeho koaliční partner? Že lze mít standardní parlamentní stranu, jejíž část poslanců má nadstandardně nakročeno do basy?
Tušili jste, že emblematický modrý holub ODS (jehož zlovolníci měli vždy spíš za straku) je ve skutečnosti kolibřík? Že zarostlého horolezce lze oslovovat „Kotě“? Že on na oplátku na mafiána něžně zavrní „Mazánku“?
Že bývalý premier jako by nic podotkne, že ví o mnohem větších špinavostech, než jsou tyto odposlechy?
Že současný premier i po tisící osmdesáté druhé oznámí, že vše bude řádně vyšetřeno „padni komu padni“ aniž by mu koutky zacukaly?
Co psát, když suchý popis skutečnosti vydá nad všechnu satiru a laťka přijatelného chování jde prudce dolů?
Ministři zasadili krutou ránu jízlivcům, šťourům a rejpalům, všem žertéřům, co kdy brousili ostrovtip o přehlídku vrchnostenské tuposti a neomalenosti.
Tohle už nelze ani karikovat...
A proto vláda zvítězila.
Dokázala se tolikrát do krve rozhádat, pozurážet a povydírat. Porušit tolik slibů a daných slov, úřady zahltit nezamýšleným chaosem (a věrné kumpány současně odměnit tolika promyšlenými odklony), že znechutila i valnou část svých voličů. Už jí skoro nikdo nedůvěřuje, už ji téměř nikdo nechce. Průzkumy mínění vždy nutno vnímat obezřetně, ale mizivá podpora kabinetu je dávno mimo veškeré meze statistických chyb.
Vláda ovšem projevuje až bakteriální schopnosti přežít v podmínkách nepřízně. Dokonce v oné nepřízni umí spatřit důkaz kvalitní práce a najít důvod k přežívání dalšímu… Povolební jásot nad silným mandátem se proměnil v dnešní jásot nad svou neoblíbeností. Kam bychom došli, kdyby hloupá masa velebila své bystré politiky, kteří dohlédnou mnohem dál a vědí, co je třeba! A tak se kolektiv Petra Nečase chystá nadále zachraňovat většinu občanů proti jejich vůli a před jejich vlastní vůlí.
Hledá se nyní deset statečných, kteří rovněž cítí to břímě zodpovědnosti.
A Věci Veřejně Splachovací, houfující se kolem Karoliny Peake, jistě nezklamou…
Vláda zvítězila nad všemi.
Příznivce potupila nechtěně. Při hovoru s nimi můžete občas pocítit temnou stránku své osobnosti – jistou zlomyslnost. Protože hledání koaličních kladů je od nich opravdu zoufalé. Chytání stébla. Jako když se brouk mrská na krovkách, vy mu chcete pomoci, zároveň jste zvědavi, zda to dokáže sám.
A, s prominutím, tady se každé stéblo podává obtížně...
Jedni však stále používají řeckou berličku, ti otrlejší pak do omrzení protibolševické kolečkové křeslo.
Kritiky zas vláda smetla tak, že je zaplavila nečekanou kvantitou průserů kvalitní konzistence.
A především tím, že jde ve své smutné směšnosti tak daleko...
Řekli byste ještě před pár dny, že Dobeš z úřadu vyjde středem, jako ten, kdo se bere za učitele?
Nebo že oznámení demise je jen decentní výzvou k jednání? Čekali byste, že něco tak odporného jako je Kalousek bude z mravních pozic hodnotit míru odpornosti něčeho tak odporného jako je jeho koaliční partner? Že lze mít standardní parlamentní stranu, jejíž část poslanců má nadstandardně nakročeno do basy?
Tušili jste, že emblematický modrý holub ODS (jehož zlovolníci měli vždy spíš za straku) je ve skutečnosti kolibřík? Že zarostlého horolezce lze oslovovat „Kotě“? Že on na oplátku na mafiána něžně zavrní „Mazánku“?
Že bývalý premier jako by nic podotkne, že ví o mnohem větších špinavostech, než jsou tyto odposlechy?
Že současný premier i po tisící osmdesáté druhé oznámí, že vše bude řádně vyšetřeno „padni komu padni“ aniž by mu koutky zacukaly?
Co psát, když suchý popis skutečnosti vydá nad všechnu satiru a laťka přijatelného chování jde prudce dolů?
Ministři zasadili krutou ránu jízlivcům, šťourům a rejpalům, všem žertéřům, co kdy brousili ostrovtip o přehlídku vrchnostenské tuposti a neomalenosti.
Tohle už nelze ani karikovat...
A proto vláda zvítězila.
19. března 2012
PŘÍRUČKA STYDLIVÉHO DEMONSTRANTA
Demonstrace není pro tuzemce příliš velkým lákadlem...
Pokud si neúčast před sebou neomluví špatným počasím nebo dopravní nedostupností, najde si i mnoho dalších důvodů, proč nikam nechodit.
Ta úděsná představa, že bude stát bok po boku s kýmkoliv jen proto, že právě našel společného nepřítele. Že bude vypadat stádně. Obyčejný stud. Jít do ulic přeci znamená přiznat porážku, vítězové nedělají rebelie, ale užívají života...!
Na chystanou akci se hladce oholme (jsme-li muž), pěkně učešme (jsme-li žena), slušně se upravme a oblékněme (jsme-li cokoliv). Vyhněme se nicméně smokingu či večerní róbě a všem extravagantním doplňkům, zvláště jdeme-li protestovat proti snižování životní úrovně. Zaskvíme se jindy a jinde! (Jsme-li však prvodemonstrant, společenský oděv přibalíme s sebou do batohu, může se ještě hodit...).
Rovněž nevhodné jsou ovšem i naše oblíbené úlovky ze sekáče, odrbané čundrácké hadry, montérky či jiné pracovní oděvy. Nesmíme působit jako nějaká umaštěná lůza!
Zkrátka... zkusme navenek vypadat jako solidní střední třída i bez jejích příjmů!
Na místo určení se dopravme včas a nejlépe tramvají, ať nejsme v podezření, že jsme jen kompars, placený a svážený tajemným Kýmsi…
Nastudujme si nejnovější verzi reformních kroků, jež zatím nebyla vládním mluvčím pro svou celkovou dementnost dementována. Nebuďme remcaly bez příčiny! Nejobludnější návrhy se naučme nazpaměť, kdybychom byli přistiženi všetečným telereportérem. Připravíme-li si jasně a slušně vyjádřenou kritiku, můžeme mít jistotu, že naše odpověď nebude odvysílána, a sousedi se tudíž o naší podpoře pouličních křiklounů nedozvědí. Ve večerních zprávách nás zastoupí někdo méně pohotový, jenž ze sebe vysouká obvyklé: „Ééé… sou to všecko zloději a gauneři!!!“
(Pokud nebude rovnou použit archivní šot stejného obsahu…).
Zachytit nás však ještě může obrazová dokumentace. Do přítomných objektivů se proto smířlivě usmívejme, abychom nevyhlíželi nijak agresivně. Hrozíme ukazováčkem, nikoliv prostředníčkem! Máme-li transparent, dbejme na grafickou úpravu a spisovnou češtinu. Vyvarujme se hanlivých symbolů, jako je kupříkladu známý kosočtverec… (Dobeše lze namalovat kulatěji!). I naše hesla musejí být slušná, vyvážená, ale úderná. Dobře se skanduje kupříkladu: „Ty!-Ty!-Ty!“, je-li spíláno jednomu hlavounovi, „Vy!Vy!Vy!“, je-li haněn kolektiv.
Volejme hlasitě, ale jen tak, abychom nikoho nerušili.
Pokud jsme na demonstraci vůbec poprvé, takže nervozitu z projeveného občanského postoje nelze ovládnout, držíme se na okraji shromáždění, kde se aktivisté obvykle plynule mísí se zevlouny. Nepijeme na kuráž, nebo jen přiměřeně. Vyjde-li v denním tisku fotografie, jež nás zachycuje s řehtačkou v ruce a píšťalkou v ústech přímo pod podiem, je naše pověst ve společenství úspěšných těžce pošramocena. Ani tvrzení, že jsme „šli náááhodou kolem“ dojem u známých a kolegů už nevylepší. Zaujmeme tedy místo dále od centra dění, ve stínu toho vůbec nejramenatějšího chlapíka, a vyhlédneme si i nejbližší telefonní budku. Ač přímý účastník, tváříme se nezúčastněně. V případě, že náš golem znenadání opustí své místo, dav se náhle rozestoupí, nebo kamer začne v okolí prudce přibývat, je čas na náš ústup k aparátu…
V kabince se rychle převlékneme do saka a uvážeme si kravatu (jsme-li muž), nebo se nasoukáme do nóbl halenky (jsme-li žena). Nasadíme sluneční brýle bez ohledu na počasí. Levičácký baťůžek skryjeme pod konzervativní šat. Nyní vypadáme jako blahobytný byznysmen s bříškem, nebo těhotná manažerka. Co nejhlasitěji zavěsíme sluchátko a znovu vyjdeme přímo před objektivy. Zastavíme se, a již s naprostým klidem opět nasloucháme projevu. Po pár slovech můžeme nad těmi žvásty nevěřícně zakroutit hlavou, a třeba si i odplivnout (nejsme-li zrovna dáma).
Ihned poté opouštíme náměstí…
Doma si zapneme televizi a vychutnáme si zpravodajství a reakce politiků...:
„Pár nemytých, nečesaných, neinformovaných hulvátů se dnes sešlo na demonstraci proti nezbytně nutným reformám. Proslýchá se, že jízdenky na MHD jim za účast uhradil tajemný Kdosi. Zaplatil jen jízdenky?!?“
(všetečný reportér TV)
„Ééé… sou to všecko zloději a gauneři!!!“
(demonstrant)
„Ti přiožralí spratci nevidí reálnou situaci vůbec střízlivě (…grrrk, liguére!)“
(ministr financí)
„Zas tak moc se jich nesešlo, Reformy Svaté budou pokračovat!“
(předseda vlády ČR)
„Já tak vůbec nevypadám. Mám mnohem hranatější rysy…!“
(ministr školství)
„Všichni tihleti soudruzi demonstranti jsou darební antilidé…“
(president ČR)
„Je to zhoubný demonstratismus a fašizace společnosti. Ať si ta pakáž nejprve založí vlastní stranu a vyhraje demokratické volby…!“
(presidentův culík)
Pokud si neúčast před sebou neomluví špatným počasím nebo dopravní nedostupností, najde si i mnoho dalších důvodů, proč nikam nechodit.
Ta úděsná představa, že bude stát bok po boku s kýmkoliv jen proto, že právě našel společného nepřítele. Že bude vypadat stádně. Obyčejný stud. Jít do ulic přeci znamená přiznat porážku, vítězové nedělají rebelie, ale užívají života...!
Na chystanou akci se hladce oholme (jsme-li muž), pěkně učešme (jsme-li žena), slušně se upravme a oblékněme (jsme-li cokoliv). Vyhněme se nicméně smokingu či večerní róbě a všem extravagantním doplňkům, zvláště jdeme-li protestovat proti snižování životní úrovně. Zaskvíme se jindy a jinde! (Jsme-li však prvodemonstrant, společenský oděv přibalíme s sebou do batohu, může se ještě hodit...).
Rovněž nevhodné jsou ovšem i naše oblíbené úlovky ze sekáče, odrbané čundrácké hadry, montérky či jiné pracovní oděvy. Nesmíme působit jako nějaká umaštěná lůza!
Zkrátka... zkusme navenek vypadat jako solidní střední třída i bez jejích příjmů!
Na místo určení se dopravme včas a nejlépe tramvají, ať nejsme v podezření, že jsme jen kompars, placený a svážený tajemným Kýmsi…
Nastudujme si nejnovější verzi reformních kroků, jež zatím nebyla vládním mluvčím pro svou celkovou dementnost dementována. Nebuďme remcaly bez příčiny! Nejobludnější návrhy se naučme nazpaměť, kdybychom byli přistiženi všetečným telereportérem. Připravíme-li si jasně a slušně vyjádřenou kritiku, můžeme mít jistotu, že naše odpověď nebude odvysílána, a sousedi se tudíž o naší podpoře pouličních křiklounů nedozvědí. Ve večerních zprávách nás zastoupí někdo méně pohotový, jenž ze sebe vysouká obvyklé: „Ééé… sou to všecko zloději a gauneři!!!“
(Pokud nebude rovnou použit archivní šot stejného obsahu…).
Zachytit nás však ještě může obrazová dokumentace. Do přítomných objektivů se proto smířlivě usmívejme, abychom nevyhlíželi nijak agresivně. Hrozíme ukazováčkem, nikoliv prostředníčkem! Máme-li transparent, dbejme na grafickou úpravu a spisovnou češtinu. Vyvarujme se hanlivých symbolů, jako je kupříkladu známý kosočtverec… (Dobeše lze namalovat kulatěji!). I naše hesla musejí být slušná, vyvážená, ale úderná. Dobře se skanduje kupříkladu: „Ty!-Ty!-Ty!“, je-li spíláno jednomu hlavounovi, „Vy!Vy!Vy!“, je-li haněn kolektiv.
Volejme hlasitě, ale jen tak, abychom nikoho nerušili.
Pokud jsme na demonstraci vůbec poprvé, takže nervozitu z projeveného občanského postoje nelze ovládnout, držíme se na okraji shromáždění, kde se aktivisté obvykle plynule mísí se zevlouny. Nepijeme na kuráž, nebo jen přiměřeně. Vyjde-li v denním tisku fotografie, jež nás zachycuje s řehtačkou v ruce a píšťalkou v ústech přímo pod podiem, je naše pověst ve společenství úspěšných těžce pošramocena. Ani tvrzení, že jsme „šli náááhodou kolem“ dojem u známých a kolegů už nevylepší. Zaujmeme tedy místo dále od centra dění, ve stínu toho vůbec nejramenatějšího chlapíka, a vyhlédneme si i nejbližší telefonní budku. Ač přímý účastník, tváříme se nezúčastněně. V případě, že náš golem znenadání opustí své místo, dav se náhle rozestoupí, nebo kamer začne v okolí prudce přibývat, je čas na náš ústup k aparátu…
V kabince se rychle převlékneme do saka a uvážeme si kravatu (jsme-li muž), nebo se nasoukáme do nóbl halenky (jsme-li žena). Nasadíme sluneční brýle bez ohledu na počasí. Levičácký baťůžek skryjeme pod konzervativní šat. Nyní vypadáme jako blahobytný byznysmen s bříškem, nebo těhotná manažerka. Co nejhlasitěji zavěsíme sluchátko a znovu vyjdeme přímo před objektivy. Zastavíme se, a již s naprostým klidem opět nasloucháme projevu. Po pár slovech můžeme nad těmi žvásty nevěřícně zakroutit hlavou, a třeba si i odplivnout (nejsme-li zrovna dáma).
Ihned poté opouštíme náměstí…
Doma si zapneme televizi a vychutnáme si zpravodajství a reakce politiků...:
„Pár nemytých, nečesaných, neinformovaných hulvátů se dnes sešlo na demonstraci proti nezbytně nutným reformám. Proslýchá se, že jízdenky na MHD jim za účast uhradil tajemný Kdosi. Zaplatil jen jízdenky?!?“
(všetečný reportér TV)
„Ééé… sou to všecko zloději a gauneři!!!“
(demonstrant)
„Ti přiožralí spratci nevidí reálnou situaci vůbec střízlivě (…grrrk, liguére!)“
(ministr financí)
„Zas tak moc se jich nesešlo, Reformy Svaté budou pokračovat!“
(předseda vlády ČR)
„Já tak vůbec nevypadám. Mám mnohem hranatější rysy…!“
(ministr školství)
„Všichni tihleti soudruzi demonstranti jsou darební antilidé…“
(president ČR)
„Je to zhoubný demonstratismus a fašizace společnosti. Ať si ta pakáž nejprve založí vlastní stranu a vyhraje demokratické volby…!“
(presidentův culík)
26. února 2012
KDO JE TU HUJER?
Nálepka „eurohujer“ zní z Hradu a jeho příšeří čím dál tím častěji, a je jí už opatřen kdekdo.
K jejímu získání totiž kolikrát stačí dvě docela prosté věci: nelitovat členství České republiky v EU, a chtít, aby se na řešení unijních problémů naše země podílela aktivněji, předkládáním návrhů, nikoliv škodolibým remcáním zpoza plotu. Aby hovořila jasnou řečí, ne podivným mnohohlasem, z nějž nejslyšitelněji vystupuje jakási umíněná fistulka.
Postava Viktora Hujera svérázně zazářila v komedii „Marečku, podejte mi pero!“ a naprosto zlidověla.
Půvabným detailem je, že sveřepí šakali Václava Klause a zavilí odpůrci Bruselu (víceméně tatáž smečka) chtějí zesměšňovat své oponenty figurou, jež se zrodila v hlavách jimi tolik opovrhovaných věčných petentů – autorské dvojice Svěrák a Smoljak. I president sám několikrát ohodnotil film jako falešný a „děsivě, děsivě špatný…“. Ale jak vidno, v boji za správnou věc (přesněji… proti věci zlé) lze s grifem zkušeného chmatáka sáhnout do “pelechu Pravdy a Lásky“ a přivlastnit si z něj lecos… Že by nedostatek fantazie?
Při důkladnějším zamyšlení pak zarazí lehkost, s níž se do běžného jazyka vloudí i výrazy s chatrnou (nebo žádnou) vnitřní logikou, jsou-li opakovány mechanicky, dostatečně dlouho a často. Nakolik se filmově zpodobněné „hujerství“ doopravdy kryje s povahovými rysy takřečených “eurohujerů“?
Správný eurohujer prý nemá vlastní názory, vyhraněnou osobnost a ani špetku sebeúcty. Ví dobře, že za nic nestojí, a tak touží přenést své svobody a práva na bedra mocnějších a chytřejších. Chce být ovládán. Nejedná racionálně, jinak by dávno prohlédnul ústrky, jimiž nás Evropa šikanuje. Ve slepé víře ve vyšší eurodobro (a za mizivého vztahu k rodné hroudě!) se hodlá rozplynout v centralizované Říši jako kostka cukru v hořké kávě. Pořádně hořké! Chová se pouze stádně… vždy se jen tupě přimkne k většině.
Prostě… ta otrocká duše chce v klidu živořit, a nechávat si diktovat pokyny!
Filmovým Hujerem naopak cloumá ctižádost a touha vyniknout, být premiantem. Tygrem, dalo by se říct. A především – touha pokyny udílet! Ostatně proto, aby „směl pomýšlet na zasklené místo“ v kabině pro mistra, nastupuje večerní školu. Se stejnou poctivostí čte denní tisk i své zápisky z výuky, a na hodiny se usilovně šprtá. Jakmile se naskytne volná funkce sběrového referenta, skočí po ní, protože se dostane o stupínek nad ostatní, a navíc „na konci roku bude odměněn“. Podlézá velmi systematicky – „švestičky z vlastní zahrádky“ (slyšíte dobře úlisné zdrobnělinky slovíček v té větičce?) přináší jak třídnímu učiteli, tak v závěru i novému vedoucímu… zkrátka tam, kde mu ze šplhounství kynou nějaké výhody. To není slepá víra, to je (posměváčky tolik velebený) pragmatismus…! Hujer větří, vyčkává… a v pravou chvíli se rád blýskne svou osobní důležitostí.
Když přijede návštěva rumunských soudruhů, například…
Někoho vám to připomíná?!? Jak by ne…
Velmi živě si umím představit jistého inženýra, kterak v dobách šedé normalizace brázdí chodby Prognostického ústavu, leští tu kliky hlavních kanceláří, rozdává švestičky, tam zas zaklepe na dveře šéfa, malounko se zamračí a pedantsky si zaťuká na hodinky: „Valtře, už je čas. Za minutu nám začíná seminář!“ Přičinlivého, svědomitého úředníčka. Co navenek nevyčnívá, pozoruje situaci, tiše se učí, má zaplněný zápisník, přichystán oblek, kravatu a konexe, a trpělivě vyhlíží svou rumunskou delegaci…
Bohužel, v zimě přelomového roku 1989 nebyl v Laterně magice přítomen nikdo, kdo by rázně zavelel:
„Klaus, metelescu blescu!“ Ušetřil by nám do budoucna mnoho peněz, starostí a ostudy …
K jejímu získání totiž kolikrát stačí dvě docela prosté věci: nelitovat členství České republiky v EU, a chtít, aby se na řešení unijních problémů naše země podílela aktivněji, předkládáním návrhů, nikoliv škodolibým remcáním zpoza plotu. Aby hovořila jasnou řečí, ne podivným mnohohlasem, z nějž nejslyšitelněji vystupuje jakási umíněná fistulka.
Postava Viktora Hujera svérázně zazářila v komedii „Marečku, podejte mi pero!“ a naprosto zlidověla.
Půvabným detailem je, že sveřepí šakali Václava Klause a zavilí odpůrci Bruselu (víceméně tatáž smečka) chtějí zesměšňovat své oponenty figurou, jež se zrodila v hlavách jimi tolik opovrhovaných věčných petentů – autorské dvojice Svěrák a Smoljak. I president sám několikrát ohodnotil film jako falešný a „děsivě, děsivě špatný…“. Ale jak vidno, v boji za správnou věc (přesněji… proti věci zlé) lze s grifem zkušeného chmatáka sáhnout do “pelechu Pravdy a Lásky“ a přivlastnit si z něj lecos… Že by nedostatek fantazie?
Při důkladnějším zamyšlení pak zarazí lehkost, s níž se do běžného jazyka vloudí i výrazy s chatrnou (nebo žádnou) vnitřní logikou, jsou-li opakovány mechanicky, dostatečně dlouho a často. Nakolik se filmově zpodobněné „hujerství“ doopravdy kryje s povahovými rysy takřečených “eurohujerů“?
Správný eurohujer prý nemá vlastní názory, vyhraněnou osobnost a ani špetku sebeúcty. Ví dobře, že za nic nestojí, a tak touží přenést své svobody a práva na bedra mocnějších a chytřejších. Chce být ovládán. Nejedná racionálně, jinak by dávno prohlédnul ústrky, jimiž nás Evropa šikanuje. Ve slepé víře ve vyšší eurodobro (a za mizivého vztahu k rodné hroudě!) se hodlá rozplynout v centralizované Říši jako kostka cukru v hořké kávě. Pořádně hořké! Chová se pouze stádně… vždy se jen tupě přimkne k většině.
Prostě… ta otrocká duše chce v klidu živořit, a nechávat si diktovat pokyny!
Filmovým Hujerem naopak cloumá ctižádost a touha vyniknout, být premiantem. Tygrem, dalo by se říct. A především – touha pokyny udílet! Ostatně proto, aby „směl pomýšlet na zasklené místo“ v kabině pro mistra, nastupuje večerní školu. Se stejnou poctivostí čte denní tisk i své zápisky z výuky, a na hodiny se usilovně šprtá. Jakmile se naskytne volná funkce sběrového referenta, skočí po ní, protože se dostane o stupínek nad ostatní, a navíc „na konci roku bude odměněn“. Podlézá velmi systematicky – „švestičky z vlastní zahrádky“ (slyšíte dobře úlisné zdrobnělinky slovíček v té větičce?) přináší jak třídnímu učiteli, tak v závěru i novému vedoucímu… zkrátka tam, kde mu ze šplhounství kynou nějaké výhody. To není slepá víra, to je (posměváčky tolik velebený) pragmatismus…! Hujer větří, vyčkává… a v pravou chvíli se rád blýskne svou osobní důležitostí.
Když přijede návštěva rumunských soudruhů, například…
Někoho vám to připomíná?!? Jak by ne…
Velmi živě si umím představit jistého inženýra, kterak v dobách šedé normalizace brázdí chodby Prognostického ústavu, leští tu kliky hlavních kanceláří, rozdává švestičky, tam zas zaklepe na dveře šéfa, malounko se zamračí a pedantsky si zaťuká na hodinky: „Valtře, už je čas. Za minutu nám začíná seminář!“ Přičinlivého, svědomitého úředníčka. Co navenek nevyčnívá, pozoruje situaci, tiše se učí, má zaplněný zápisník, přichystán oblek, kravatu a konexe, a trpělivě vyhlíží svou rumunskou delegaci…
Bohužel, v zimě přelomového roku 1989 nebyl v Laterně magice přítomen nikdo, kdo by rázně zavelel:
„Klaus, metelescu blescu!“ Ušetřil by nám do budoucna mnoho peněz, starostí a ostudy …
20. února 2012
TRESTUHODNÁ NAIVITA
Když se v létě 2010 australský muzikant Nick Cave dozvěděl, že byl v anketě na serveru MySpace tamními fanoušky zvolen jako osobnost, kterou by nejraději viděli v křesle ministerského předsedy, a byl tázán novináři, co by bylo jeho prvním politickým počinem, odpověděl s vtipem jemu vlastním:
„Postavil bych přehnaná očekávání Australanů mimo zákon.“
Šlo samozřejmě o nadsázku. Zároveň o ne docela marný nápad. Přemrštěná očekávání jsou vždycky Trestu Hodná. Uvážíme-li navíc, jak snadno se jednou či opakovaně oklamaní lidé nechávají – dávno provařenými politiky, případně tzv. novými tvářemi – nadchnout (a napálit) zas a znovu.
Jde očividně o jev celosvětový a obecný, u nás by se však příslušná právní úprava hodila zvlášť…
Zbývá jen doladit, zda by „nadměrné očekávání“ bylo hodnoceno pouze jako přestupek nebo přísněji, jako trestný čin. Moudrá komise expertů by ale určitě uměla tento poklesek řádně odstupňovat – od nemístného optimismu přes roztomilou naivitu až k mentální slepotě. Hodně by záleželo na tom, jestli si svou dávku sebeklamu ten který člověk dopřává v množství malém, nebo větším než malém. Ještě více na okolnosti, zda se provinilec balamutí výhradně v soukromí a jen pro osobní potřebu, nebo závislost na falešných nadějích způsobuje i širokému okolí…
Po uvedení zákona v platnost by se každopádně mnoho našich spoluobčanů ocitlo v nápravných zařízeních nebo přinejmenším mělo nepříjemné soudní polízanice a oplétačky...
Tresty natvrdo a v horní hranici sazby by si – dle mého názoru – bez výjimek zasloužili voliči Věcí Veřejných. Registrovaní véčkaři pak ve věznicích se zvýšenou ostrahou…! Sdíleli by cely s těmi, kdo kdy považovali současného premiera za “Pana Čistého“. A s nadšenci hlásajícími, že mravní pilíř firmy Schwarzenberg lze bez okolků vztyčit na kalouskovském mravním bahně. (Ostatně, už řeči o jakémkoliv pilíři jsou na hraně…). Pruhovaný oděv by velmi slušel i naivům, co vzdor prvnímu funkčnímu období uvěřili presidentovi, že se začne chovat dle vlastních slibů – tedy nadstranicky, a bude národ spojovat, nikoliv rozdělovat. Že nejvyšší funkci nevytuneluje pro své ego. Podmíněné tresty s odkladem čítajícím příští kampaň (!) a mastné pokuty by byly vyměřeny občanům, kteří podpořili koalici z důvodu, aby státní sektor začal hospodařit rozumně a průhledně. A také těm, kdo v programech vládních stran nalezli záruku nízkých daní...
Obě skupiny by však mohly vykonat i alternativní trest v podobě prospěšných prací (např. lepení obálek pro Bártu a háčkování síťovek pro Nečase…).
Do kapes by ovšem měli sáhnout i voliči opozice. Alespoň ti, již doufali v její neúnavnou činnost a důsledné předkládání alternativ, nikoliv uzívané čekání na to, až se další volby vyhrají samy…
Možná by exemplární postih někdejších naivit měl žádoucí účinek, a nikdo už by svá budoucí očekávání nešrouboval do nebe…
A nesnil o krajně nepravděpodobných pošetilostech…
Třeba že…
…že přímo zvolený president bude tím správňáckým šerifem, který všechny lotry vykáže z lokálu…
…že se v nově zakládaných stranách a iniciativách soustřeďují lidé výhradně čistých úmyslů…
…že se Češi, Moravané a Slezané sejdou na náměstích dřív, než bude lednice ÚPLNĚ prázdná…
„Postavil bych přehnaná očekávání Australanů mimo zákon.“
Šlo samozřejmě o nadsázku. Zároveň o ne docela marný nápad. Přemrštěná očekávání jsou vždycky Trestu Hodná. Uvážíme-li navíc, jak snadno se jednou či opakovaně oklamaní lidé nechávají – dávno provařenými politiky, případně tzv. novými tvářemi – nadchnout (a napálit) zas a znovu.
Jde očividně o jev celosvětový a obecný, u nás by se však příslušná právní úprava hodila zvlášť…
Zbývá jen doladit, zda by „nadměrné očekávání“ bylo hodnoceno pouze jako přestupek nebo přísněji, jako trestný čin. Moudrá komise expertů by ale určitě uměla tento poklesek řádně odstupňovat – od nemístného optimismu přes roztomilou naivitu až k mentální slepotě. Hodně by záleželo na tom, jestli si svou dávku sebeklamu ten který člověk dopřává v množství malém, nebo větším než malém. Ještě více na okolnosti, zda se provinilec balamutí výhradně v soukromí a jen pro osobní potřebu, nebo závislost na falešných nadějích způsobuje i širokému okolí…
Po uvedení zákona v platnost by se každopádně mnoho našich spoluobčanů ocitlo v nápravných zařízeních nebo přinejmenším mělo nepříjemné soudní polízanice a oplétačky...
Tresty natvrdo a v horní hranici sazby by si – dle mého názoru – bez výjimek zasloužili voliči Věcí Veřejných. Registrovaní véčkaři pak ve věznicích se zvýšenou ostrahou…! Sdíleli by cely s těmi, kdo kdy považovali současného premiera za “Pana Čistého“. A s nadšenci hlásajícími, že mravní pilíř firmy Schwarzenberg lze bez okolků vztyčit na kalouskovském mravním bahně. (Ostatně, už řeči o jakémkoliv pilíři jsou na hraně…). Pruhovaný oděv by velmi slušel i naivům, co vzdor prvnímu funkčnímu období uvěřili presidentovi, že se začne chovat dle vlastních slibů – tedy nadstranicky, a bude národ spojovat, nikoliv rozdělovat. Že nejvyšší funkci nevytuneluje pro své ego. Podmíněné tresty s odkladem čítajícím příští kampaň (!) a mastné pokuty by byly vyměřeny občanům, kteří podpořili koalici z důvodu, aby státní sektor začal hospodařit rozumně a průhledně. A také těm, kdo v programech vládních stran nalezli záruku nízkých daní...
Obě skupiny by však mohly vykonat i alternativní trest v podobě prospěšných prací (např. lepení obálek pro Bártu a háčkování síťovek pro Nečase…).
Do kapes by ovšem měli sáhnout i voliči opozice. Alespoň ti, již doufali v její neúnavnou činnost a důsledné předkládání alternativ, nikoliv uzívané čekání na to, až se další volby vyhrají samy…
Možná by exemplární postih někdejších naivit měl žádoucí účinek, a nikdo už by svá budoucí očekávání nešrouboval do nebe…
A nesnil o krajně nepravděpodobných pošetilostech…
Třeba že…
…že přímo zvolený president bude tím správňáckým šerifem, který všechny lotry vykáže z lokálu…
…že se v nově zakládaných stranách a iniciativách soustřeďují lidé výhradně čistých úmyslů…
…že se Češi, Moravané a Slezané sejdou na náměstích dřív, než bude lednice ÚPLNĚ prázdná…
7. února 2012
DRÁBKOVY MOUCHY
Vláda trpělivě pokračuje v naplňování svého politického zadání, jehož formulace se bolestivě rodila nad těžkým červeným vínem na zahradě u Bártů, za Kalouskova ševelení do ucha podřimujícího knížete a v asketické komůrce předsedy ODS, pokorně klečícího pod ikonou svatého Klause.
Nakonec se koalice ve formátech K3…6…9…12 až 118 dohodla na jasném cíli: REFORMOVAT!
Co nejdříve, co nejvíce a jakkoliv, protože i chaotický pohyb je výdejem energie, což (jak známe z fyziky) značí veličinu zvanou práce. Pádící doba žádá rázné činy, na úvahy je vždycky dost času posléze. Navíc – oblíbené mudrosloví „po bitvě každý generálem“ je po ruce, ať už je dokonaný průser sebevětší. Pokud tedy přemýšlet, chystat jakékoliv podklady a hodnocení stavu (v módní řeči audity), pak jen za účelem nezvratného, odborně vyhlížejícího, papírového a oštemplovaného závěru: „Reforma je nutná“.
Strnulé struktury restrukturalizovat, skupiny přeskupit, sloučit neslučitelné, rozdělit nedělitelné a výsledný maglajz přejmenovat (nejlépe anglicky). Propustit zbytné zaměstnance a jejich peníze rozdělit nezbytným kamarádům na odměnách. Rozvrtat vše, co jen trochu funguje, aby byla zřetelně prokázána celková nefunkčnost systému, a poskytnut důvod státní služby vyvést pod křídla spřátelených soukromníků, sponzorů, když už ne svým vlastním firmám.
V tomto duchu postupuje mnoho členů vlády, nad ostatními však vyniká ministr práce a sociálních věcí, jehož zdrobnělé jméno je jen výrazem nepatřičné skromnosti. Po karetní hře „Malá domů - Šiška bere" se rozhodl rázně zatočit s vyplácením dávek. Předchozí software bez větších problémů sloužil patnáct let, což se v pádící době jeví jako obzvlášť závažný nedostatek. A jelikož i audit nečekaně prokázal, že reforma je nutná, rozhodnutí bylo nasnadě: sociální dávky se budou od nynějška vyplácet jinde a jinak. A to za užití jiného programu, který vybereme po svém a spustíme na první dobrou…
Pracovníci úřadů práce jsou nespokojení, IT odborníci zoufalí (viz odkaz), ministr Drábek však hodnotí situaci „vzhledem k náročné kumulaci legislativních změn jako pozitivní“ a chystá se ze systému vychytat poslední mouchy. Zároveň uděluje svým podřízeným statisícové prémie se slovy: "Já jsem jednoznačně přesvědčen, že kvalitní práce musí být kvalitně odměněna, já prostě chci, aby na ministerstvu práce a sociálních věcí se mnou pracoval špičkový tým a podle toho se je snažím taky ohodnotit… ta témata (…) byla tak náročná a zpracovaná s takovým výsledkem, že ty cílové odměny tomu jsou přiměřené." Mluvčí úřadu k tomu říká: „Rozjezd sociální reformy si vyžádal manažerské vypětí, leckdy sedm dní v týdnu a často mnoho hodin přesčas.“
Zvláštní. Už podruhé v krátké době se vládní činitelé snaží ohromit lenivé české zaměstnance a živnostníky zjištěním, že lze pracovat i více než osm hodin denně a pět dní v týdnu. Štědrost vůči „svým lidem“ (patrně je platí ze svého) obhajoval i premier nedávno tím, že „dřou jako koně i mimo pracovní dobu“. Jedna jeho oblíbená kobylka prý zvlášť… A takové vypětí se musí velkoryse odměnit!
Ale zpět k Drábkovi.
K demisi jej kvůli nastalému chaosu vyzvaly odbory úřadů práce, opozice a nespokojenost projevilo i několik vládních politiků. TOP09 za svým "kladivem na mrzáky" však stojí. Patová situace!
Pokud předseda Nečas nechce dále hrotit vztahy uvnitř koalice, mohl by alespoň konečně na MPSV angažovat Drábkova dvojníka – baviče Josefa Náhlovského. Vláda by si udržela oduševnělou tvář, laik by si změny vůbec nepovšimnul, a odborník by mohl být jen mile překvapen…
http://www.novinky.cz/domaci/258329-katastrofa-tragedie-hodnoti-ajtaci-z-uradu-prace-novy-software.html?ref=boxE
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/161199-stedre-odmeny-na-drabkove-ministerstvu-jeden-z-namestku-si-odnesl-pres-milion/
Nakonec se koalice ve formátech K3…6…9…12 až 118 dohodla na jasném cíli: REFORMOVAT!
Co nejdříve, co nejvíce a jakkoliv, protože i chaotický pohyb je výdejem energie, což (jak známe z fyziky) značí veličinu zvanou práce. Pádící doba žádá rázné činy, na úvahy je vždycky dost času posléze. Navíc – oblíbené mudrosloví „po bitvě každý generálem“ je po ruce, ať už je dokonaný průser sebevětší. Pokud tedy přemýšlet, chystat jakékoliv podklady a hodnocení stavu (v módní řeči audity), pak jen za účelem nezvratného, odborně vyhlížejícího, papírového a oštemplovaného závěru: „Reforma je nutná“.
Strnulé struktury restrukturalizovat, skupiny přeskupit, sloučit neslučitelné, rozdělit nedělitelné a výsledný maglajz přejmenovat (nejlépe anglicky). Propustit zbytné zaměstnance a jejich peníze rozdělit nezbytným kamarádům na odměnách. Rozvrtat vše, co jen trochu funguje, aby byla zřetelně prokázána celková nefunkčnost systému, a poskytnut důvod státní služby vyvést pod křídla spřátelených soukromníků, sponzorů, když už ne svým vlastním firmám.
V tomto duchu postupuje mnoho členů vlády, nad ostatními však vyniká ministr práce a sociálních věcí, jehož zdrobnělé jméno je jen výrazem nepatřičné skromnosti. Po karetní hře „Malá domů - Šiška bere" se rozhodl rázně zatočit s vyplácením dávek. Předchozí software bez větších problémů sloužil patnáct let, což se v pádící době jeví jako obzvlášť závažný nedostatek. A jelikož i audit nečekaně prokázal, že reforma je nutná, rozhodnutí bylo nasnadě: sociální dávky se budou od nynějška vyplácet jinde a jinak. A to za užití jiného programu, který vybereme po svém a spustíme na první dobrou…
Pracovníci úřadů práce jsou nespokojení, IT odborníci zoufalí (viz odkaz), ministr Drábek však hodnotí situaci „vzhledem k náročné kumulaci legislativních změn jako pozitivní“ a chystá se ze systému vychytat poslední mouchy. Zároveň uděluje svým podřízeným statisícové prémie se slovy: "Já jsem jednoznačně přesvědčen, že kvalitní práce musí být kvalitně odměněna, já prostě chci, aby na ministerstvu práce a sociálních věcí se mnou pracoval špičkový tým a podle toho se je snažím taky ohodnotit… ta témata (…) byla tak náročná a zpracovaná s takovým výsledkem, že ty cílové odměny tomu jsou přiměřené." Mluvčí úřadu k tomu říká: „Rozjezd sociální reformy si vyžádal manažerské vypětí, leckdy sedm dní v týdnu a často mnoho hodin přesčas.“
Zvláštní. Už podruhé v krátké době se vládní činitelé snaží ohromit lenivé české zaměstnance a živnostníky zjištěním, že lze pracovat i více než osm hodin denně a pět dní v týdnu. Štědrost vůči „svým lidem“ (patrně je platí ze svého) obhajoval i premier nedávno tím, že „dřou jako koně i mimo pracovní dobu“. Jedna jeho oblíbená kobylka prý zvlášť… A takové vypětí se musí velkoryse odměnit!
Ale zpět k Drábkovi.
K demisi jej kvůli nastalému chaosu vyzvaly odbory úřadů práce, opozice a nespokojenost projevilo i několik vládních politiků. TOP09 za svým "kladivem na mrzáky" však stojí. Patová situace!
Pokud předseda Nečas nechce dále hrotit vztahy uvnitř koalice, mohl by alespoň konečně na MPSV angažovat Drábkova dvojníka – baviče Josefa Náhlovského. Vláda by si udržela oduševnělou tvář, laik by si změny vůbec nepovšimnul, a odborník by mohl být jen mile překvapen…
http://www.novinky.cz/domaci/258329-katastrofa-tragedie-hodnoti-ajtaci-z-uradu-prace-novy-software.html?ref=boxE
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/161199-stedre-odmeny-na-drabkove-ministerstvu-jeden-z-namestku-si-odnesl-pres-milion/
4. ledna 2012
(NEVYUŽITÉ) ZDROJE JSOU...
O tom, že v právě načatém roce nečeká republiku nic moc dobrého, nás nedávno zpravil rozpočtový iluzionista Miroslav Kalousek. Veskrze odborně popsal příští nečasy slovy „bude to hustý“, a není důvod mu (výjimečně) nevěřit. Svou činností totiž o ekonomický propad země a nedostatek financí pečuje pilně a dlouhodobě, a nutno říct, že je tomto ohledu skutečně jednička. Nyní se mu však zřejmě povedlo zatnout sekeru pěkně hluboko hned dvakrát, aniž by hnul prstem. Přesněji řečeno – tím, že nehnul prstem. A to už si přímo žádá další mezinárodní ocenění!
Nechuť české strany přihlásit se o více než 8 miliard Kč v kauze vyšetřování privatizace MUS byla hojně zmiňována i namnoze provládními servery a novinami. Těžko totiž tajit fakt, že švýcarský velvyslanec musí osobně dotazovat hned čtyři naše ministry, zdali by se nad možností vymáhat tak skromnou sumu alespoň krátce nezamysleli. Dle dosavadních poznatků v hlavní roli mrtvých brouků vystoupili (dnes již slibně deratizované) Vrchní státní zastupitelství a právě strážce kasy.
Rozhodně bude zajímavé pozorně sledovat celý soudní proces, protože západně od našich hranic aféry obvykle nekončí nudným, táhlým vyšuměním, a tak se snad dozvíme něco poučného z českého politického zákulisí minulých i současných let.
Ovšem liknavost tuzemských vládců nemohou šetřit cizinci, takže s určením jasné odpovědnosti za jejich dnešní netečnost nastane tradiční potížššššš…
O něco novější (a ještě závážnější) je hrozba zastavení toku evropských dotací. Z eurodotací se na území ČR vybudovalo hodně potřebného, vzniklo i ledacos nadbytečného. Každopádně jde o zdroje, které spoluvytváříme, přitom ve schopnosti jejich čerpání sotva předstihujeme balkánské země, oblíbený to symbol chaosu, bezpráví a neumětelství. Složitý systém schvalování a udílení dotací otevírá prostor k falšování projektů a zneužívání poskytnutých peněz šikulům všeho druhu. A těch máme, bohužel, v našem pevně spjatém, po léta pěstovaném politicko-podnikaveckém prostředí nadbalkánsky mnoho. Bruselské byrokraty už nejspíš trochu unavuje odmítat žádosti typu „Centrální evropská chovná stanice tučňáků na Zvíkově“, a tak vyzvali před půl rokem českou vládu, aby v předkládaných dokumentech udělala alespoň bulharský pořádek.
Žebravé apely ze zahraničí ovšem ve Strakově akademii jen obtížně nalézají své adresáty… I kdyby se týkaly miliardových částek! Není divu, ministři právě usilovně počítají, kolik milionů korun se ušetří zrušením seniorských slev ve vlakových spojích, a nemají čas na kdejaké prkotiny…
Analýza serveru Aktuálně.cz přisuzuje hlavní roli mrtvého brouka, poněkud překvapivě, opět Miroslavu Kalouskovi. S tím, že kontrolu čerpání eurodotací svého času hodlal ještě rozvolnit naléhavým, ručně psaným vzkazem: „Co se zákonem, na který každý sere?“ (Důležitá informace pro všechny – TOP09 zřejmě hodlá právní řád ČR do budoucna výrazně zredukovat…!!!).
Abychom byli spravedliví, poradci Kalouskovým jménem na článek reagovali v blogu „Česku kontrola neselhala“ (viz odkazy). V něm snaživě popírají jednotlivosti původního článku, aniž by čtenářům objasnili podstatu věci – proč jsou nyní dotace v ohrožení, když vše funguje dokonale, tak jak má…?!?
Možná nám to ale už brzy za nejlepšího ministra financí vysvětlí nejlepší ministr školství…
http://aktualne.centrum.cz/domaci/kauzy/clanek.phtml?id=721886
http://aktualne.centrum.cz/domaci/kauzy/clanek.phtml?id=725564
http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/miroslav-kalousek.php?itemid=15124
Nechuť české strany přihlásit se o více než 8 miliard Kč v kauze vyšetřování privatizace MUS byla hojně zmiňována i namnoze provládními servery a novinami. Těžko totiž tajit fakt, že švýcarský velvyslanec musí osobně dotazovat hned čtyři naše ministry, zdali by se nad možností vymáhat tak skromnou sumu alespoň krátce nezamysleli. Dle dosavadních poznatků v hlavní roli mrtvých brouků vystoupili (dnes již slibně deratizované) Vrchní státní zastupitelství a právě strážce kasy.
Rozhodně bude zajímavé pozorně sledovat celý soudní proces, protože západně od našich hranic aféry obvykle nekončí nudným, táhlým vyšuměním, a tak se snad dozvíme něco poučného z českého politického zákulisí minulých i současných let.
Ovšem liknavost tuzemských vládců nemohou šetřit cizinci, takže s určením jasné odpovědnosti za jejich dnešní netečnost nastane tradiční potížššššš…
O něco novější (a ještě závážnější) je hrozba zastavení toku evropských dotací. Z eurodotací se na území ČR vybudovalo hodně potřebného, vzniklo i ledacos nadbytečného. Každopádně jde o zdroje, které spoluvytváříme, přitom ve schopnosti jejich čerpání sotva předstihujeme balkánské země, oblíbený to symbol chaosu, bezpráví a neumětelství. Složitý systém schvalování a udílení dotací otevírá prostor k falšování projektů a zneužívání poskytnutých peněz šikulům všeho druhu. A těch máme, bohužel, v našem pevně spjatém, po léta pěstovaném politicko-podnikaveckém prostředí nadbalkánsky mnoho. Bruselské byrokraty už nejspíš trochu unavuje odmítat žádosti typu „Centrální evropská chovná stanice tučňáků na Zvíkově“, a tak vyzvali před půl rokem českou vládu, aby v předkládaných dokumentech udělala alespoň bulharský pořádek.
Žebravé apely ze zahraničí ovšem ve Strakově akademii jen obtížně nalézají své adresáty… I kdyby se týkaly miliardových částek! Není divu, ministři právě usilovně počítají, kolik milionů korun se ušetří zrušením seniorských slev ve vlakových spojích, a nemají čas na kdejaké prkotiny…
Analýza serveru Aktuálně.cz přisuzuje hlavní roli mrtvého brouka, poněkud překvapivě, opět Miroslavu Kalouskovi. S tím, že kontrolu čerpání eurodotací svého času hodlal ještě rozvolnit naléhavým, ručně psaným vzkazem: „Co se zákonem, na který každý sere?“ (Důležitá informace pro všechny – TOP09 zřejmě hodlá právní řád ČR do budoucna výrazně zredukovat…!!!).
Abychom byli spravedliví, poradci Kalouskovým jménem na článek reagovali v blogu „Česku kontrola neselhala“ (viz odkazy). V něm snaživě popírají jednotlivosti původního článku, aniž by čtenářům objasnili podstatu věci – proč jsou nyní dotace v ohrožení, když vše funguje dokonale, tak jak má…?!?
Možná nám to ale už brzy za nejlepšího ministra financí vysvětlí nejlepší ministr školství…
http://aktualne.centrum.cz/domaci/kauzy/clanek.phtml?id=721886
http://aktualne.centrum.cz/domaci/kauzy/clanek.phtml?id=725564
http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/miroslav-kalousek.php?itemid=15124
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)