16. srpna 2010

SOLIDARITA ZA STO,-

Vláda je teprve v plenkách, proto na ni musíme být milí, a obrnit se nebývalou porcí trpělivosti a vstřícných očekávání. Přesto se už po prvních týdnech řada z nás neubrání logické, neodbytné a vpravdě rodičovské zvědavosti, co že se ze zplozenců květnové národní kopulace vyklube. Je to jistě předčasné, ale i z prvních neohrabaných krůčků, sotva srozumitelného žvatlání, a toho, po jakých hračkách se mimina ze Strakovky vytrvale sápou, možno lecos dovodit.

Už dnes lze tedy říci, že zjevnou prioritou výkvětu vládních jeslí je stát napříště proměnit v instituci, která toho bude svým občanům nabízet čím dál tím méně, avšak s neodolatelným příslibem, že na toto nevratně hubnoucí a stále menší málo budou přispívat nevratně rostoucími a stále kynutějšími odvody a poplatky. (Nevinnými očky mrňat přitom šibalsky probleskl i záměr část funkcí, jež dosud neduživý erár garantoval, převést do privátního sektoru jako předmět lákavého podnikání…).

Naopak uklidňující zprávou je, že předvolební sliby jsou i batolatům svatosvaté, a daně se rozhodně nezvýší! Jen se některé přejmenují. U jiných se zas sazby začnou přímo romanticky sbližovat (jen čirou shodou okolností k této intimitě dojde v horních patrech). A konečně přijde řeč i na daně nové. Ty dosud nebyly zmiňovány vůbec, takže dané slovo zůstane i zde skálopevné.

V hlavě dlouhodobě nejdrzejšího špunta se tak mohla bez větších výčitek zrodit idea daně povodňové.

Povodně, stejně jako řecký skorokrach, koalici do vínku nadělilo snad samo nebe. Občané jsou denně, a to bez užití placené inzerce (!), konfrontováni a zahanbováni názornými ilustracemi toho, jak skvěle se jim daří, oproti vyplaveným nešťastníkům. Toho, že jejich dosavadní, místy až jižanská rozmařilost vede přímo k propasti, po okraj naplněné škrty… Ideální kulisa pro emotivní výzvy ke skromnosti a solidaritě!

Měli byste snad to srdce nepřispět postiženým stokorunou? Vždyť prý jde o cenu krabičky cigaret! (Zřejmě exkluzivních, či notně předražených, ale budiž…) Hodnotu peněz (a vašich lidských preferencí) nejlépe demonstrovat na srozumitelných příkladech. Třeba proslavená pokuta za nemoc (bůhvíproč nazývaná regulační poplatek) se zase rovná jednomu natočenému pivu. Přestaňme kouřit a pít! Velká voda si nic nedovolí, naopak zdravotnictví smete přívalová vlna přebytečných financí…

Dle statistik nevládních a charitativních organizací si Češi co do nezištné rozdávačnosti počínají v evropském kontextu velmi slušně. Když je bližnímu zle, jsou ochotni sáhnout pěkně hluboko do kapes. To je individuální aktivita jako z příruček pro pravicové žáčky. Proč by tedy konzervativní ministr měl potřebu spontánní soucit nahrazovat povinnou daní?

Asi že představa úřední protipovodňové komise, jež takto získané zdroje porcuje pro jednotlivé regiony, je pro zkušeného rozpočtáře přímo lahodná.

Asi že Nejlepší planetární správce kasy všech dob touží dostát své pověsti. Nechce se spoléhat na nejisté příjmy a čelit hrozbě nenadálých výdajů. Rád by si solidaritu veřejnosti pojistil učebnicově levicovými postupy, aby pak zbylo dost prostředků pro výkon jeho učebnicově pravicové politiky.

Myslím, že mimi Mirek by zasloužilo první výchovné plácnutí přes zadek.

2 komentáře:

  1. Zatím nakradli málo, proto povodňová daň, aby měli kde brát!

    OdpovědětVymazat
  2. Dobře to napsal Patočka: "Česká společnost nyní dostane opravdu velmi tvrdou lekci odměnou za to, že svěřila správu státu do rukou jeho uvědomělým nepřátelům."

    Co se "povodňové" daně týče, docela by mne zajímalo, jak, a zda vůbec, je zajištěno, že její výnos půjde skutečně na sanaci povodňových škod, a ne třeba na provize lobistů, nebo "potřebným" magnátům.

    OdpovědětVymazat