8. září 2010

PRUŽNÍ A STĚHOVAVÍ

Pokud patříte mezi pravidelné čtenáře novin či náruživé diváky televizních zpráv, nemohli jste tomu uniknout. Nemohli jste se vyhnout káravému slovu a vyčítavému pohledu nadějného analytika. Pro dnešní dobu jste trestuhodně pohodlní a usedlí, oznámí vám, sotva jste pohodlně usedli do křesla, po celodenní práci. Jste opravdu tak neschopní a zlenivělí, že za ní zítra půjdete ke stejnému zaměstnavateli ve stejném městě? Styďte se! Patříte minulosti, dodá pak (zpravidla vybranější oklikou, ovšem s viditelným znechucením…).

I za korektní mluvou je jasně znát, že dotyčný kolem sebe vidí nehajitelné množství zbytečných lidí. Všichni zasvěcení mu závidějí tu lehkost, s níž je cpe do tabulek a grafů, mění je v čísla, a ta potom škrtá. Kolikrát umí o nepotřebnosti druhých pohovořit tak působivě, že mu samotní druzí tleskají, a nadšeně se škrtají sami!
Užívá vybroušený slovník společenského technologa, který se mu dávno vryl pod kůži. A tak se jeho řeč hemží lidskými zdroji, kapitálem či materiálem, a výrobními prostředky. Slovník ne nepodobný názvosloví z oblasti živočišné produkce (což je mimochodem také velmi vybraný výraz pro osud tvorů na karierní dráze kotec – jatka). Jistě to lze odbýt s tím, že se jedná pouze o slova, a ta mají pro kazatele pravých cest odjakživa pramalý význam. Přesto navozují nepříjemné konotace. Vždyť zdroje se mají vytěžit, kapitál zobchodovat, prostředky využít a materiál po opotřebení odhodit…

Nadějný analytik má s lidmi minulosti trvalou vnitřní potíž, mnohem raději se proto blaženě zasní o člověku budoucnosti. Takový se nejlépe pozná podle toho, že je ochoten dělat pro svou obživu cokoliv, a kamkoliv se za ní i bleskově přesunout. Ve svém sí-víčku zaslaném ejč-áru, se pyšní stovkami různých činností, jež vykonal pod desítkami různých šéfů hned na několika místech země (lépe však Země).

Ovšemže… nadějný analytik teoreticky uctívá individualitu – jedinečná jedinečnost jedinečného jedince, který je plně zaměřen na cíl, o který hodlá usilovat – to je samo nejtvrdší jádro věrouky, k níž se tak rád hlásí. V praxi se mu ale zároveň velmi hodí masa jedinců nevyhraněných a tápajících. Pouze zmateně a neurčitě těkající polotovar lze nejlépe dohotovit v požadovaný výrobek. Nejsnáze si nechá namluvit, že stojí před šancí, pro kterou musí lecos obětovat, a projevit se konečně trochu flexibilně. Neviditelný mozek trhu moudře zváží, do kterého ze svých šuplat svou ještě neviditelnější rukou tvárné adepty úspěchu zasune, a všichni budou spokojeni. Nejvíce pak náš kazatel.

Potvrdí se totiž universální poučka, patřící k jeho osamělým, tudíž hýčkaným intelektuálním výkonům:
Každý se přece může rekvalifikovat, přestěhovat do velkoměsta a tam pracovat v bankovním sektoru, jen trochu chtít, lenoši!

Přílišný zájem o jeden obor nebezpečně zužuje vaše možnosti prosadit se v oborech jiných. A přílišné lpění na dosavadním životním prostoru a mezilidských vztazích hrozí zkázonosnou strnulostí. V očích nadějného analytika stálost znamená zkostnatělost, věrnost sentimentální přežitek, trvalost pak jistojistou výkonostní smrt. Doba žádá změnu a pohyb, pamatujte!

Pružnost člověka se stala natolik vyžadovaným rysem, že jeho opečovávání musí začít co nejdříve, nejlépe už ve školách. Dost bylo memorování dat, biflování konkrétních údajů – spusťme diskusi! Očividným cílem tohoto pokrokového trendu je proměnit ušlápnuté absolventy, již nejsou s to naložit se získanými vědomostmi, v sebejisté blby, schopné naopak sáhodlouze promluvit na libovolné téma, aniž by o něm kdy slyšeli. Co může přinést debata, které nepředchází znalost, spojená se studiem a osvojováním informací? Jak asi probíhá proces tvorby názoru, když se potřebná data nenamáháte vědět, ale pouze tušíte kde je vyhledat, kdybyste se (přinejhorším) namáhat chtěli? Můžete tvrdit, že umíte všechny řeči světa jen díky tomu, že víte, ve kterém regálu knihkupectví se nacházejí cizojazyčné slovníky? Člověk budoucnosti zřejmě ano. Povinná školní docházka bude zkrácena na dva roky, kdy se caparti naučí rozpoznávat znaky na monitoru a googlovat. Pak už budou dokonale připraveni pro svou karieru.

Nejde jen o lidi, podobně elastické musí být i jejich prostředí.
Města je třeba roztavit do pulsujícího, beztvarého a proměnlivého slizu. Ten se bude blahodárně rozpínat a smršťovat dle okamžitých potřeb. Domy nesmějí mít rozpoznatelnou tvář, pevný a daný obsah, nanejvýš tak efektně pojatou schránku, která naprosto jasně vymezí naprosto nejasné prázdno. A už takový nápaditě architektonizovaný obal představuje pro majitele vysoké investiční riziko nepružnosti, buďme vděčni. Nikdo neví, co jednou ten výtvarně pojatý závoj zahalí nejvýhodněji. Dřívější bordel dnes bude chrámem, v němž bude sloužit mši nedávno rekvalifikovaný vyhazovač. Příští týden tu bude fitness, za měsíc knihovna… Optimalizovaná modulová síť a posuvné příčky vítězí a vládnou. Navržené objemy naprosto nejasného prázdna rovnoměrně strukturujme asfaltovými tepnami, živoucí městská tkáň tím bude zrozena…!

Ale ve skutečnosti nestačí nemít pevný cíl, k vaší dokonalé použitelnosti je třeba ztratit i jakýkoliv dlouhodobější směr.

Lidé se stále nechtějí stěhovat za prací, zoufají si obden nadějní analytici. (Nemohli jste tomu uniknout...). Přitom by správně všichni měli být přichystáni popadnout příležitost za pačesy. Popadnout ji spolu s trvale sbaleným kufrem, dosavadní nájemní smlouvou a sepsanou výpovědí v zubech.
Co je ochota měnit sebe, bez připravenosti měnit okolí?!

Chcete být chválenými a žádanými lidmi budoucnosti?

Nemarněte čas konverzací s prodavači vaší čtvrti, zítra oni nebo vy budete působit úplně jinde. Neseznamujte se příliš s prostředím, v němž zrovna žijete, je to chvilková a pomíjivá kulisa vaší existence. Nezdravte sousedy, jsou to jen zaměnitelné tváře, které příště budou vypadat úplně jinak. Nedružte se přehnaně s kolegy, jsou to jen zaměnitelné tváře, které příště budou vypadat úplně jinak. Obecně vzato, nepěstujte známosti, a rozhodně si nevytvářejte přátele – to je přímo začátečnická chyba! Udržujte maximálně konexe, které by se i při vaší pružnosti a stěhovavosti mohly jednou rentovat. Vybírejte pečlivě! Nezahazujte se s každým, pokud dotyčný jen za něco stojí, bude vás brát taky tak.

Konečnou a vytouženou metou nadějných analytiků je zjevně vydobýt lidské zdroje natolik přizpůsobivé, že budou ochotny (rozuměj existenčně nuceny) prospívat systému bez ohledu na prospěšnost vlastnímu životu.

Amerika byla vždy působivou společenskou laboratoří.
Dle dostupných statistik nejvíce tamních teenagerů úspěšně dokoná sebevraždu krátce poté, co se jejich rodiče projeví dostatečně flexibilně a mobilně, a přestěhuje se za získanou prací stovky mil do míst, jimž budou na pár dalších měsíců říkat domov. Nové město, nový dům, nová škola a noví spolužáci v dočasné realitě. Dřívější město, někdejší dům, bývalá škola a staří přátelé či lásky v dočasných vzpomínkách. Měnit ze dne na den vztahy i životní prostor prostě nezvládne každý, ale je to užitečný test, test přímo bakteriálních schopností přežít. A nestojí mnoho!
Nadějné analytiky třeba jen pár čerstvých škrtanců v tabulkách…

Chcete být chválenými a žádanými lidmi budoucnosti?

Nabídněte se a jděte odhodlaně za svým cílem!
Poptávka vám už včas a nejpřesněji určí, kde se nachází a jak vlastně vypadá.

7 komentářů:

  1. Stěhování za prací je realita doby, globalizace trhu a vubec celosvetoveho deni nic jineho neumoznuje a rozhodne tezko svalovat vinu na nekoho (analytika). Pokud Vam nekdo poradi timto zpusobem, meli by jste to brat jako nazor a zamyslet se nad nim. Osobne jinou moznost nez zalozit vlastni zivnost nebo hledat zamestnani tam kde je nevidim...lepsi uz to nebude a stehovani za praci je nutnost pokud si chcete na bydleni vydelat

    OdpovědětVymazat
  2. Vážená/ý anonymní,

    máte jistě pravdu v tom, že společenský vývoj se nedá odvrátit zavřením očí.
    Přesto si troufám tvrdit, že “realita doby” se neutváří jen samospádem, ale za přispění člověka. Národní politické reprezentace vliv ztrácejí. Zato velký (a – dle mého – nijak zvlášť zasloužený) vliv na lidské životy mají teorie a konání ekonomů. A myslím, že zdaleka ne všichni z nich si uvědomují, že za abstraktními čísly, s nimiž pracují, jsou skryty konkrétní osudy. Jejich “rady” (ve skutečnosti znějí spíš jako souhrn příkazů a odsudků) mě dráždí, právě protože se nad nimi snažím zamyslet.

    Mám za to, že přemíra oslavované “flexibility” vede k jisté povrchnosti ve vztahu k práci, ostatním lidem i prostředí. (Realitou doby nejspíš má být “umět od všeho něco a pořádně nic, být každou chvíli jinde a nikde trvaleji”).

    Nevadí mi, že někdo takto dokáže žít (svým způsobem to obdivuji).
    Vadí mi, když je tento způsob života prezentován jako povinná norma pro každého.

    Zdraví ZB.

    OdpovědětVymazat
  3. Ekonom(analytik) Vas osud neridi, on se pouze snazi vec popsat pripadne najit cestu k vetsimu prospechu spolecnosti ci firmy...troufam si tvrdit ze nikdo v nasi zemi neni schopen zvratit soucasny trend globalizace. To ze se zde zaviraji tovarny neni chyba politiku ale celosvetoveho vyvoje. Ze nekteri lide sou na tom hodne spatne je fakt, ale tim ze na nekoho ukazete (jeste k tomu nepravem) nic nespravi.

    OdpovědětVymazat
  4. ale kazdopadne je to hnus, kvalita zivota je nekde jinde nez by mohla byt...

    OdpovědětVymazat
  5. Anonymní,

    myslím, že pokud "hledá cestu k většímu prospěchu firmy", při tom hledání se nutně přímo dotýká osudu mnoha lidí (dle velikosti firmy).

    Jak jsem psal, vliv a moc lokálních politiků slábnou.

    Přesto je příznačné, že třeba současná vláda má hned několik ekonomických poradních týmů. Ty jsou samozřejmě důležité, ale že by do chodu státu mohl mluvit třeba i někdo se znalostí historie, filosofie, politologie nebo (nedej bože) sociologie a sociální psychologie (tedy věd orientovaných na vnímání souvislostí), je pro naše "mistry škrtu" asi nepředstavitelné...

    ZB.

    OdpovědětVymazat
  6. Skvěle vystižená problematika dnešní doby, jejíž tragikomičnost příznačně dokreslují odevzdané komentáře "Anonymní".

    JK

    OdpovědětVymazat