PRO DOBRO ZEMIČKY

(koncept novoročního projevu V.K.)

Vážení a milí spoluobčané…

Přichází rok 2011.
Myslím, že si této netušené okolnosti zatím málokdo povšimnul, a ten či onen z vás ji vůbec nezaznamenal, ale já vždy uměl vycítit podceňovaná, mnohými trivializovaná fakta, jež nevidí každý, a tak vás na tuto změnu raději upozorňuji.

Příchod nového roku je tradiční příležitostí k tomu, abych k vám jako president republiky, právě teď, v tomto čase, promluvil. Ostatně soudím, že důvodů k šíření mých neotřelých postřehů je dostatek i v obdobích nesvátečních, a musím se leckdy mračit, jak jsou tyto v našich sdělovacích prostředcích darebně tabuisovány či zkreslovány. Ale dobře vím, že všichni ti páni redaktůrci a šéfredaktůrci jsou součástí velkého mediálního kasina, kde každý hraje tu či onu kartu, a tak to neberu nijak úkorně, fňuk…

Musím na úvod, a to velmi trefně, poznamenat, že počátek každého roku je vhodnou chvílí k ohlédnutí, k bilanci léta loňského. A nejen léta, ale i jara, podzimu… tedy roku jako komplexní a ucelené entity. Je pobídkou k pravdivé a jasné odpovědi na otázku, co mně se loni podařilo, a v čem jste vy naopak selhali...
Jen takové férové zamyšlení dává možnost k nápravě.
Pokud bychom si chtěli odpovědět slovíčky a větičkami falešnými, vedlo by to nutně pouze k nenápravě.

Rok 2009 jsem, přiznávám, poněkud bláhově označil za nejlepší období našich životů. Přitom rok 2010 jej předčil, a velmi slibně se jeví i léto (a vůbec entita) příští.

Nyní k tomu, co přinesl rok 2010...

Chřipka takzvanékrize, jíž dnes mohou brát vážně jen skuteční alarmisté a nikým nevolení zastánci státního dirigismu, samovolně odeznívá. Posledně jsem kupříkladu v Horním Blbákově (který žádný z presidentů přede mnou nenavštívil!), vstoupil do samoobsluhy, jež byla doslova nacpaná zbožím. Po očku jsem nahlédl i do plných nákupních tašek místních penzistek. Další důkazy snad nikdo z rozumných lidí, nejen nás, profesorů ekonomie, nepotřebuje…

Rok 2010 byl též rokem volebním, což je v jeho obraze významný nedetail. Po obdobích nejistoty, kdy jsme se leckteří ucházeli o podporu konstruktivně přeběhlých poslanců, jsme konečně získali vládu s jasnou většinou, odhodlanou k potřebným a odvážným krokům. Uvítal jsem, že ji vede premier, který se tak dojemně vyznal z vřelého a obdivného vztahu ke mně. Nedivím se mu.
Ale ani já jsem jej nevymazal ze svého telefonního seznamu a oslovuji jej dál křestním jménem.
Je třeba jasně říci, že to už cosi značí a znamená…

Zaujalo mne též novátorské obsazení ministerstev.
Že v čelech úřadů stojí vesměs lidé nezatížení a nedeformovaní příslušnou odborností, mi připadá jako správný přístup. Neznalost v kombinaci s dostatkem sebevědomí vždy přináší nové, osvěžující názory. Já sám se cítím být velmi inspirativní, když se vyjadřuji k problémům ekologie, soudnictví, architektury, lékařství, sociální péče a mnoha, mnoha dalším…

Mrzí mne proto, že se nedávno vláda ocitla na pokraji krachu.
Ale ze své předvánoční krize se – doufejme – poučila, zvláště ve výběru opravdu, ale opravdu mlčenlivých správců dobytých fondů. Zarážející v celé té virtuální kauzičce je totiž zejména fatální nedostatek loajality podřízených k ministrovi, a mizivé pochopení plátců daní pro metody mimorozpočtového financování politických stran.
Pan ministr byl mužem na správném místě, za svého působení úřad rasantně posunul od ideologie primitivního ekologismu k odideologizované pobočce ministerstva průmyslu, a zavedl i potřebný dress-code, na nějž jsme léta úpěnlivě čekali. Věřím, že ODS nalezne jeho důstojného nástupce…

Před pádem jsem vládu uchránil já osobně, a stal se tak jejím tichým předsedou, a zároveň Velkým Garantem… Garantuji věci, jež se dohodly, aniž by přitom vznikla jakákoliv ústní či písemná dohoda. Kdyby v této formulaci někdo zlovolně hledal falešný rozpor, musel bych se velmi, ale velmi zlobit... a to byste jistě nechtěli. Rasantně jsem svou ohlášenou garancí tajné nedohody posunul zdejší režim od primitivní demokracie k rané verzi presidentského systému.
Ale jen pro dobro té naší zemičky, a hlavně nás všech, tedy všech účastníků schůzky K10.

My potřebujeme vládu stabilní a funkční.
Ne snad z důvodů takzvanékrize a hrozby sociálních otřesů, jimiž by všichni ti věční petenti, škarohlídi a kverulanti neměli strašit, zvláště dnes...
Ale proto, že naše dlouhodobě podfinancovaná sféra politických stran a vlivových skupin potřebuje nové zdroje a impulsy. Důrazně a velmi bych proto žádal, abyste si utáhli opasek, a bez většího remcání či vyděračských demonstrací platili stále více daní a poplatků. Ostatně jste to vy, kdo si tak dlouho žil nad poměry.

Polepšete se, prosím. To za vás nikdo jiný neudělá.
Ale při vzájemné pospolitosti to jistě dokážete.