President republiky Václav Klaus byl 18.března 2011 hlavním řečníkem na Jihotyrolském hospodářském fóru v Brixenu. A jeho příspěvek byl velmi klausovský.
Úvodem se pochlubil historickým a kulturním přehledem, talentem jazykovým, zeměpisnou zvídavostí, neopomněl zmínit svou lyžařskou vášeň, a blýskl se i novotvary EUovský a multinacionální (jako by fádní výraz mnohonárodní znamenal cokoliv jiného…).
Pak už se věnoval tématu z nejmilejších, a sice zhoubně bující evropské integraci.
Její zastánce (přesněji všechny, kdo se o hlubší integraci zemí EU neodmítají předem bavit) onálepkoval jako euronaivisty, a předestřel notně zkresleně jejich postoje a přesvědčení. Aby poté tuto vlastnoústně vyrobenou karikaturu vítězně cupoval. Pro posluchače si dokonce připravil názorný graf. Křivka, sledující vzájemný vliv hloubky integrace a ekonomické výkonnosti stoupá z bodu A k vrcholu B, aby opět kleslala k bodu C. Na základě jakých konkrétních dat vznikla, se můžeme pouze dohadovat, ale nejspíš ji vyrýsoval dle svých ranních euronálad sám Pan Profesor, který se obává, že jsme pravděpodobně daleko za bodem B, někde v blízkosti bodu C.
Ano, dalo se to vyjádřit holou větou: Hlubší integrace EU dle mého názoru škodí její ekonomické výkonnosti. Ale v projevu akademika by mohla znít příliš obyčejně a pramálo učeně…
Zpozdilé přítomné náš president poučil, že vysněná autonomie jim není ukrajována Římem, nýbrž odjinud.
Zdvořile dodal, že oni to pochopí teprve později. Inu, každému není dán pronikavý zrak a jasná mysl proroka!
Dále se ušklíbnul nad pojmem sociálně-tržní ekonomika, a zaštítil Erhardem, Hayekem a dalšími slavnými ekonomy, s tím, že právě hovoří i za ně… Komu by se nevybavila filmová scénka, v níž Jára Cimrman na tabuli připsal své jméno hned za velikány Husa, Komenského a Smetanu…
Na závěr řečník tradičně poukázal na své údajné (a tolik chtěné) disidentství a nekorektnost.
Neměli bychom se prý bát hovořit jako On, byť brustapo už nejspíš chystá zatykače a staví lágry.
Pro Jižní Tyrolsko trocha exotiky, pro místní znalce presidentských myšlenek čirá nuda.
Kdyby se z nich vyškrtala sebechvála a cejchování druhých, zbudou dvě tři věty k diskusi.
Nebyl by vlastně důvod se o brixenském projevu zmiňovat, kdyby…
Kdyby v něm po celou dobu Václav Klaus neužíval majestátního plurálu:
My se identifikujeme, my se obáváme, my si přejeme a naopak nepřejeme, nám stačí…
Kdopak to asi je ten… MY?
On a jeho rodina? On a jeho věrní kývalové? Mluvčí, tajemníci, plus nadějný dorost z akce D.O.S.T.?
Cizinec si přirozeně musí pomyslet, že hlava státu takto mluví za občany státu.
Našinec si ověří, že hlava státu vytrvale tuneluje svou možnost reprezentace ve prospěch prezentace svých osobních dojmů.
http://www.klaus.cz/clanky/2794
Použití majestátního plurálu v jinak standardním projevu nelze V. Klausovi zazlívat. Kdyby měla být každá věta vedena takto: " Já si myslím a spolu se mnou moje rodina, různí kývalové, mluvčí, tajemníci, dorost z akce D.O.S.T a 70% občanů, kteří mě považují za nejdůvěryhodnějšího politika, dle všech našich i zahraničních agentur,..."zbytečně by to tříštilo myšlenkové bohatství tohoto celého projevu.Cimrmanovské pojetí by navíc vyžadovalo uvést všechny ty osoby jmenovitě,to raději majestátní plurál.
OdpovědětVymazatRybářko, myslím, že jedna jediná, krátká úvodní věta: “Chci Vám dnes představit svůj osobní pohled na problém XY” by nezabila ani mnohem méně silné a nepříznivými větry šlehané osobnosti, než je náš Tatíček. A rozptýlila by veškeré obavy, že hluboká úcta k presidentovi dorovnává plytkost projevu. Mnohé by přímo potěšila, já sám bych hlasitě hýkal blahem…! :o) ZB.
OdpovědětVymazat